V dnešním dílu budeme pokračovat povídáním o jedné z dalších soch na mariánském sloupu – svatý Šebestián, mučedník pravdy, co stále vedl svou.

Šebastiánův mučednický osud zaujal kromě malířů i literáty a popové hvězdy. „Co zmůže šíp, když máš jednou pravdu, čerpáš víru z ní, bereš sílu z ní a nepodléháš násilí. Kdo pravdě přál, ten zvítězil, co svět světem stál…,“ zpíval třeba Michael Kocáb.

Na hradeckém morovém sloupu, stejně jako kdekoli jinde, poznáme tohoto světce snadno. Je mladý, prostovlasý, téměř nahý, stojí u stromu či sloupu a z těla mu trčí šípy. Většinou nese svou bolest vyrovnaně, pohledem se obrací na diváka, či zvedá oči k nebi. Jeho fyzická krása je v kontrastu s hrubými provazy poutajícími zápěstí a kotníky ke sloupu či drsné kůře stromu. Bolest a utrpení podtrhuje sílu jeho lidství. Šebestián mohl být antickým hrdinou, křesťanským mučedníkem, bohem i padlým andělem. Jeho krása ovšem neměla být krásou těla, ale vyjádřením víry v boha a v pravdu bez ohledu na pozemské překážky a svévoli moci.

Svatý Šebestián je světec a mučedník, o kterém je málo známo. Jeho legenda, přestože nemá historický podklad, má ráz pravosti. V jeho příběhu nejsou žádné zázračné prvky, jen občas se uvádějí léčitelské schopnosti. Původně byl důstojníkem pretoriánské gardy ve 3. století za císaře Diokleciána, nejslavnějšího nepřítele Kristových následovníků. Šebastián se postavil za své přátele, tajné křesťany Marca a Marcellina. Proto ho jeho bývalí vojáci na rozkaz prostříleli šípy. Nezasáhli ovšem žádný důležitý orgán, a tak se Šebestián zotavil. Byl umučen dvakrát, své uzdravení totiž nevyužil k útěku, ale k dalšímu zdůvodnění svého postoje před zhrzeným císařem. Následky byly kruté - obvinění ze zrady a veřejná poprava ubitím kyji, ukamenováním a vhozením těla do hlavního římského kanálu.

Roku 680 byly jeho ostatky neseny Římem a morová rána, která tehdy věčné město sužovala, ihned odezněla. Proto je svatý Šebestián oblíbeným ochráncem proti moru. Jeho jméno je odvozeno z latinského Sebastianus, muž ze Sebasta, ale základ slova je řecký - Sebastos, latinsky Augustus, tedy vznešený, posvátný, ctihodný.

Šebastiánovy ostatky se dostaly i do relikviářů chrámu svatého Víta v Praze. Nadpozemsky krásný spící mladík mučený a krutě zabitý pro pravdu a víru dvakrát je patronem umírajících, vojáků a válečných invalidů. Ochraňuje před nakažlivými chorobami, je patronem železničářů, hrnčířů, slévačů cínu, zahradníků, koželuhů. Je oficiálním patronem Německa, německé policie a města Rio de Janeira v Brazílii. Během uplynulých sta let se stal vděčným obrazem mučedníka přesvědčení i mimo náboženský kontext. Stylizovali se do něj mnozí umělci, například Bohumil Kubišta.