Při battlu to vypadá, že se zabijí, ale jsou kámoši

Nervozita, napětí a hlavně obrovský příval emocí lomcoval s šesticí tanečníků z hradecké skupiny T–Bass.Jen krůček je dělil od finále Dancefloor Attack, nejprestižnější soutěže ve streetdance battlu týmů v České republice. Tváří tvář svému soupeři předvedli vše, co mohli. Na postup to nakonec po napínavé bitvě nestačilo.

„Je to skvělý pocit tančit na takhle vyburcované scéně. Hlavně jsme si to výborně užili. Poté už na postupu zas až tolik nezáleželo,“ říká choreograf a jeden z tanečníků Filip Rančák alias Fidlajs. „Je to pro nás obrovský úspěch. Už jen to se do této soutěže probojovat není jednoduché,“ dodává jeden ze zakladatelů skupiny T–Bass Zdeněk Zolman alias Zoli.

V Hradci Králové se na jedné scéně představila česká streetdancová špička. Jak obrovská to byla konkurence?

Zoli: Neuvěřitelně. Tahle soutěž je skutečně tou nejprestižnější v streetdance battlu týmů v České republice.

Fidlajs: Skupin zabývajících se streetdancem je strašně moc, protože je to v módě. Těch dobrých je tak kolem padesáti. Takže se už jenom kvalifikovat stojí obrovské úsilí. Každý rok je to těžší a těžší. Tento styl tance se neustále vyvíjí a konkurence roste.

V čem takzvaný battle spočívá?

Fidlajs: Je to způsob soutěže, kdy stojí přímo proti sobě tváří v tvář dva soupeři. V tomto případě to byly týmy, ale jsou battly i jednotlivců, dvojic nebo trojic. Takto proti sobě tančí na hudbu, kterou mixuje DJ. Střídají se a snaží se toho druhého v podstatě přebít. Důležitá je hlavně originalita a improvizace sólisty. Zbytek týmu ho musí dobře doplňovat. Každá skupina má různé strategie a způsoby jak uspět. Výběr té nejvhodnější se ale odehrává až přímo v souboji.

Zmínil jste náročnou samotnou kvalifikaci. Čím jste si museli projít?

Fidlajs: Záleží na celoroční práci a úspěších skupin v titulárních soutěžích pořádaných taneční organizací a také sledujeme, jak si vedou v undergroundových akcích. Není to otevřená soutěž, ale jednotlivé týmy jsou zvané. Automaticky postupuje osm nejlepších skupin a do předkola jde dalších šestnáct týmů. Z nich vybranou osmičku doplní nejlepší čtyři. O titul tak bojuje dvanáct nejlepších.

Nakonec se vám nepodařilo projít až do finále. Osudným se vám stala brněnská partička Dynamic. Co se stalo?

Fidlajs: Bylo to hrozně vyhecované a napínavé až do posledního okamžiku. Po vyhrazených deseti minutách neměla porota pořád jasno, tak se muselo prodlužovat. Nakonec to získali Brňáci, ale rozhodně to stálo za to. Tváří v tvář soupeři se člověk vyhecuje k mnohem větším výkonům, než když tančí jen před porotou. To je kouzlo battlu.

Zoli: V porotě seděli tři z nejuznávanějších zakladatelů streetdance ve světě. Byl to asi ten nejnapínavější souboj. Jeden z porotců hlasoval pro nás a druhý pro Dynamic. Třetí se nemohl rozhodnout a vynutil si prodloužení. I když to občas vypadá, že se při tom battlu skupiny pomalu „zabijí“, v zákulisí jsou normálně kámoši a podají si ruce. Vše je v rámci fair play a nikdo nikoho neuráží, přestože na tom parketu to může vypadat trochu jinak.

Kdo je pro vás největší konkurence?

Zoli: Pro nás jsou to skupiny z Prahy a Brna. Ať už vítězové letošního Dancefloor Attack BDS Academy Praha nebo Last minute, Beat up Brno nebo Dynamic. My jim však už dokážeme konkurovat.

Skupinu T–Bass si každý spojí hlavně s hip hopem. Tančíte i jiné styly?

Zoli: Rozhodně. My bychom se právě moc rádi zbavili nálepky hiphopové skupiny. Zabýváme se mnoha jinými styly. Reagujeme na moderní trendy a na vývoj hudby. Všechno šlo hrozně moc dopředu a už nelze být jen vyhraněný jediným směrem.

Fidlajs: Snažíme se být všestranní. Je to hrozně náročný. Už jen vybrat v tom množství muziky tu nejlepší tak, aby byla zajímavá pro lidi i na poslech. Jsou to hodiny a hodiny práce, tréninku a pilování. Člověk se ve streetdance naučí nějaké základy, ale musí už dál ten „svůj“ styl rozvíjet. Záleží na originalitě a osobitosti.

Kde berete inspiraci?

Fidlajs: Snažíme se zvát zahraniční lektory nebo za nimi jezdit. Už v Hradci byli tanečníci, kteří spolupracovali třeba s Michaelem Jacksonem.

Jaký je sen skupiny T–Bass?

Zoli: Už to není jen o tom být úspěšný. Snažíme se dělat i spoustu jiných projektů. Třeba teď spolupracujeme s Klicperovým divadlem. Takovým snem a přáním je, abychom mohli mladým tanečníkům a dětem nabídnout co nejlepší zázemí, aby si cestu do tělocvičny našli a neflákali se jen tak po ulicích.

Vizitka T–Bass