Krásnými princeznami – ať už tou zlatovlasou, pyšnou, se zlatou hvězdou či Popelkou – a umouněnými čerty se to každoročně o vánočních svátcích na obrazovkách všech stanic jenom hemží. Někdo je může vidět třeba stokrát za sebou, jiný laxně při pohledu do televizního programu pronese, že v něm pro sebe zase nic nového neobjevil. Jenže novinek (i když téměř výhradně z produkce České televize) je v tomto roce několik. A některé z nich se mohou klidně stát příštím hitem.

Třeba taková Láska rohatá (ČT1, 24. 12. v 19 hodin), kterou natočil režisér Hynek Bočan v hlubokých lesích na Kokořínsku v hlavní roli s Jiřím Mádlem coby čertem. „V té pohádce se odráží fakt, že čeští čerti mají svá specifika, která souvisejí s národní povahou. Jsou to trošku popletové, někdy mají i dobré srdce a – až na výjimky – jsou spravedliví. A to je přece hezké,“ říká Bočan.

Jiný pekelník se objeví v příběhu Dilino a čert (ČT1, 25. 12. ve 14.10 hodin), který dá divákům nahlédnout do romského prostředí. Dům U Zlatého úsvitu (ČT1, 25. 12. ve 20 hodin) je zase pozve do fiktivního městečka Bludičkov, jehož obyvatelům obrátí život naruby životem protřelý jasnovidec a kouzelník. A v Království z nudlí a štěstí bez konce (ČT1, 26. 12., ve 13 hodin) se dozvědí, jak to dopadne, když se princi nechce do ženění, a tak si prohodí roli se svým sluhou, vyhlášeným kuchařem.

Příznivcům moravských lidových koled určitě přijde vhod vánoční road-movie Vracaja sa dom od Betléma (ČT2, 24. 12., v 16 hodin). Mrzne až praští, všude kolem je bílo a na opuštěné zastávce se scházejí tři cestující – Jaromír Nečas, dívka a muzikant. Po chvíli přijíždí autobus a vánoční putování může začít. „Ten snímek je plný nádherných záběrů z Vysočiny. Realizovali jsme jej tři roky – tak dlouho jsme čekali na pořádný sníh,“ uvedl ředitel výroby ČT Václav Myslík.

Náladu zasněžené zimní krajiny skrze kolekci lidových písní, vánočních koled i upravených skladeb vážné hudby se ve svém projektu If On A Winter´s Night snažil zachytit i slavný Sting. Záznam z jeho koncertu z katedrály v anglickém Durhamu (a následně i dokument o vzniku projektu) odvysílá v premiéře ČT2 na Štědrý večer.

Saudek i Pohlreich

Vánoční program doplní i speciální vydání nejúspěšnějších pořadů vlastní tvorby TV Nova (seriál Ulice) a TV Barrandov – Talk show Jana Saudka, Politická střelnice a České milování. Dokument Tajemství královen popu pak nabídne sondu do zákulisí největších hvězd českého i světového show- byznysu.

S událostmi ze světa známých tváři přispěchá i Top Star magazín televize Prima, který se poohlédne za událostmi minulých pěti let. A bude také zjišťovat, jak se změnily postavy (a s nimi i jejich protagonisté) ze seriálu VKV, který se s diváky rozloučí. Zdeněk Pohlreich zase jistě zaperlí ve výjimečné vánoční gastronomické show, která se odehraje v pražském Café Imperial.

A na závěr pár filmových tipů, které snad potěší – animované filmy Šťastný a veselý Madagaskar a „tučňácká“ komedie Happy Feet, Příběh rytíře, S tebou mě baví svět (vše Nova), Láska nebeská, Dovolená s Andělem, Anděl na horách, Císařův pekař, Pekařův císař (TV Prima), Pane, vy jste vdova, Kam čert nemůže, Florián nebo Král králů (TV Barrandov).

Filmový čert z Lásky rohaté Miroslav Táborský: Laskavost a humor, to je českým pohádkám vlastní

Poprvé jako čert, podruhé jako potrhlý doktor, potřetí coby romský uhlíř – v takových rolích se divákům představí Miroslav Táborský. Česká televize jej totiž „angažovala“ do tří ze čtyř pohádek, které budou mít o vánočních svátcích premiéru.

Každá z těch pohádek je z naprosto jiného ranku – ta s názvem Dilino a čert je plná veselí a písniček, Dům U Zlatého úsvitu má zvláštní poetiku a tajemnost. Láska rohatá zase patří spíš k těm klasickým, čertovským.
Mám v ní krásnou roli pekelného inspektora, který lítá vzduchem i se svou kanceláří, a jsem za ni moc vděčný, protože mě čerti dosud míjeli. Ta pohádka je podle mého názoru podařená co do samotného děje, triků či hereckého obsazení. Velice mě ale mrzí, že ji kdosi – jen tak od stolu z kanceláře – přejmenoval z původních Zlatých vočí na Lásku rohatou. Prý proto, že je to nespisovný název. Tak to bych onoho člověka musel poslat do školy, aby se naučil obecnou češtinu. A ani nemluvím o tom, že Zlatý voči je zlidovělé rčení, z něhož vychází jádro příběhu – navíc je v něm mnohokrát zmiňováno. Celou věc považuju za důkaz velmi nešťastného postupu v České televizi, za hloupý a nekompetentní zásah do tvůrčí práce.
Je podle vás Láska rohatá tou dobrou volbou pro Štědrý večer?
Myslím, že z těch pohádek, o kterých byla řeč, určitě. Otázkou je, kolika divákům vyhovuje čas jejího vysílání – vedly se o tom mimochodem diskuse. Sám si dovedu představit, že by mnozí ještě rádi poseděli u večeře nebo u stromečku. Z jakéhosi návyku ale všechny rituály uspíší a přesouvají se k obrazovkám, ačkoliv děti mají stejně plnou hlavu dárků.
A vy sám? Jaký máte k pohádkám vztah?
Už od dětství velmi vřelý. Proto pro mě bylo ctí, že jsem měl v poslední době příležitost uvádět vernisáže výstav Jak se oblékají pohádky v Obecním domě a České filmové loutky ve Strahovském klášteře. K té části loutkové a animované mám o to větší vztah, že jsem dělal před několika lety v České televizi cyklus o mistrech českého animovaného filmu. Takže já se pohádkami zabývám poměrně často a jsem rád, když mě jednou za rok nějaká televizní nebo filmová potká.
Máte nějakou oblíbenou?
Je jich strašně moc. Z těch starších si samozřejmě nenechávám ujít Mrazíka, Pyšnou princeznu, Princeznu se zlatou hvězdou, Sůl nad zlato – všechno jsou to krásné věci. Sám mám na své „herecké pažbě“ také několik pyšných zářezů – třeba Lotranda a Zubejdu, Nejkrásnější hádanku, Kouzelný měšec, Jezerní královnu, Peklo s princeznou…
Platí podle vás názor, že české pohádky jsou ze všech nejhezčí?
Nedělal bych z toho soutěž. Naše pohádky jsou jednoduše jiné – málokde ve světě jsou tak laskavé a málokdy je v nich humor. Takové severské nebo německé pohádky jsou naopak velmi drsné. Když jsme s Václavem Vorlíčkem točili pro německého zadavatele právě Kouzelný měšec nebo potom Jezerní královnu, tak se mi Miloš Macourek svěřil, že se mu scénáře nepíší vůbec dobře, protože mu v nich onen humor zakázali. Což je v jeho případě poněkud zvláštní – je to jako vzít si „pod křídla“ dobrého plavce a chtít po něm, ať se utopí.