Její velice úzké vazby na Dobrušku jsou známy. Známo je také to, že toto město vlastní velkou část díla Věry Jičínské. Dobrušské muzeum, kde je rozsáhlá sbírka uložena, úzce spolupracovalo s pořádající institucí i kurátorkou výstavy. Vedoucí muzea Pavla Žďárková dělá vše pro to, aby malířka získala své místo na výsluní, kam bezesporu patří, a proto nemohla na slavnostním zahájení chybět.

V sobotu 15. dubna jste se osobně zúčastnila slavnostního zahájení výstavy obrazů Věry Jičínské v Galerii moderního umění v Hradci Králové. Můžete přiblížit, jak úzké vazby má umělkyně na Dobrušku?

Věra Jičínská se v roce 1930 v Paříži vdala za Prokopa Laichtera, druhorozeného syna dobrušského rodáka, nakladatele Jana Laichtera. Poznali se již při pražských studiích, ale dlouho k sobě hledali cestu. Po svatbě se spolu vrátili do Československa, bydleli na Vinohradech, kde tehdy prosperovalo Laichterovo nakladatelství. Na letní byt však jezdívali do Dobrušky, do domku se žlutou fasádou v Domašínské ulici. Naše město Věra Jičínská často malovala, ráda zde trávila volné chvíle a měli zde s manželem mnoho přátel. Není proto divu, že její díla uchovává právě naše muzeum.

Obrazy Věry Jičínské procházejí renovací.
Obrazy Věry Jičínské procházejí renovací. Dobruška malířku připomene

Při přípravě královéhradecká galerie úzce spolupracovala s muzeem v Dobrušce, které vlastní mimořádně bohatou část tvorby této výtvarnice. Co všechno jste z vašeho sbírkového fondu zapůjčili?

Největší zapůjčený konvolut, který jsme s kolegyněmi chystaly už od září 2022, představovaly rámované obrazy, bylo jich téměř 50. Některé se do galerie dopravovaly už na podzim, jiné až v letošním roce, protože měly mezizastávku u pana restaurátora dr. Luboše Machačka v Litomyšli. Děkujeme mu, že dělal možné i nemožné, aby je připravil včas. Naším záměrem bylo, aby vše, co zapůjčíme, bylo v pořádku. Nejen proto, aby návštěvník viděl díla tak, jak je Věra Jičínská namalovala, ale i z důvodu ochrany dalších předmětů v depozitářích královéhradecké galerie. Občas se totiž stane, že se zápůjčkou přijede nějaký brouček nebo spora plísně a malér je na světě.

Další část tvořily nerámované kresby (tužkou nebo pastelem) a akvarely na papíře, tyto si galerie velmi vkusně adjustovala do rámů sama. Vím, co je to za práci, takže mají mou hlubokou poklonu. Další částí zápůjčky byly archivní materiály, deníky, průkazy, katalogy výstav, dále originální fotografie, protože výstava poprvé v historii představuje Věru Jičínskou také jako fotografku. Mezi zapůjčenými předměty byly velmi oblíbené exotické masky a idoly, které si Jičínská vozila z cest, nebo například vlastnoručně vyráběná a glazovaná keramika. Prodejem keramiky se malířka živila v těžkých válečných letech. Celkově smlouva obsahovala více než 100 položek.

Galerie moderního umění v Hradci Králové.
Nevyužité prostory hradecké galerie se promění v depozitáře a vzdělávací centrum

Na výstavě se město Dobruška prostřednictvím muzea podílelo zapůjčením většiny představených děl. Kdo je kurátorem výstavy a s kým vším jste spolupracovali?

Scénář výstavy i publikaci připravila historička umění, paní docentka na Katedře dějin umění a estetiky Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Martina Pachmanová, která se dílem Věry Jičínské zabývá mnoho let. S myšlenkou navázat spolupráci právě s Galerií moderního umění v Hradci Králové přišel již před několika lety Nadační fond Věry Jičínské, který má hlavní podíl na znovuobjevení malířky pro veřejnost. Tento záměr jsme pak v roce 2021 tehdy ještě s panem místostarostou Dobrušky (dnes starostou) Miroslavem Sixtou jeli do Galerie moderního umění probrat s panem ředitelem Františkem Zachovalem.

Odjížděli jsme přesvědčeni o tom, že výstava patří právě tam, do regionu, který Věra Jičínská považovala za druhý domov. Bez těchto čtyř subjektů, tedy galerie, paní docentky, nadace a města Dobrušky, by výstava nevznikla. V pozadí ale stojí mnoho spolupracovníků z řad restaurátorů, fotografů, grafiků, dokumentátorů (a asi jsem jich hodně zapomněla), kterým patří za vše velký dík. Jistě bychom se také neobešli bez podpory Dany Görnerové, dcery Věry Jičínské, protože kdyby byla proti záměru, jistě bychom to respektovali.

V dovětku názvu souborné výstavy se uvádí, že se jedná o výjimečnou představitelku českého modernismu. Čím je Věra Jičínská výjimečná?

Na prvním místě asi tím, že to byla žena - malířka. Patřila totiž vůbec k jedné z prvních generací žen, které mohly studovat malířství. Věra si tento směr vybrala navzdory vůli svého otce, který si pro dceru rozhodně představoval na tu dobu tradičnější cestu, zejména dobře se vdát a být vzornou ženou v domácnosti. Uvažme, že to byla 20. léta 20. století, kdy se mladičká Věra vydala do Paříže, protože ji toto město, jako mnoha umělcům té doby, zcela učarovalo a věděla, že s pařížskou zkušeností má větší šanci se v oboru prosadit. A povedlo se.

I na výstavě v Galerii moderního umění jsou představeny z velké části právě pařížské práce jako vrchol její tvorby. Myslím, že výjimečná je i tím, jaké měla učitele. André Lhote, francouzský malíř, představitel kubismu a velmi vlivný teoretik modernistického hnutí ve Francii, patřil ke špičkám svého oboru. Mezi jejími učiteli krátce figuroval také František Kupka. Pro mne osobně je výjimečná i skloubením umění a mateřství. Než měla vlastní dítě, reprezentují jej portréty těhotných modelek a matek - madon, po narození dcery pak krásné obrázky miminka měnícího se před očima v batole, slečnu, dámu. Malovala také řadu (nejen) dětí z okolí, mnoho přátel má díky tomu krásnou vzpomínku na Věru Jičínskou.

Z vernisáže výstavy.Z vernisáže jedné z výstav věnované Věře Jičínské a její tvorbě.Zdroj: Dana Ehlová

Jste dlouhodobě v kontaktu s dcerou Věry Jičínské, která žije v Americe. Jak reagovala na to, že tvorba její matky získává zejména v poslední době čím dál většího uznání, čehož důkazem je i současná výstava?

Přesně toto bylo její přání. Plány na uspořádání souborné výstavy započaly ještě před tím, než jsem nastoupila do dobrušského muzea a kontaktovaly jsme se. Jenže od plánů k realizaci vedla strastiplná cesta. Obrazy byly v době, kdy jsem je viděla poprvé, v opravdu špatném stavu a bylo třeba je za obrovské částky restaurovat. Samozřejmě v rozpočtu malého městského muzea tyto částky nebyly a nejsou. Zde bych chtěla velmi poděkovat za dotační podporu Královéhradeckého kraje, která nám již od roku 2020 pomáhá.

Dana Görnerová byla po celou vernisáž s námi na Skypu (v 15 hodin, kdy vernisáž začínala, bylo v USA 9 dopoledne, musela si přivstat, většinou si voláme mnohem později). Spojili ji s námi přítomní představitelé Nadačního fondu Věry Jičínské, jehož založení iniciovala s cílem uchovat odkaz maminčiny tvorby pro budoucí generace. V neděli večer jsem si s ní potom telefonovala osobně, byla nadšená ze způsobu výtvarného zpracování výstavy a těší se na doprovodnou publikaci, která k ní od autorky Martiny Pachmanové putuje do USA. Snad to stihne, Dana má totiž 4. května narozeniny, byl by to pro ni nejlepší dárek.

Díky Vaší iniciativě probíhá tedy už třetím rokem postupné restaurování obrazů. Jaké máte další plány v tomto směru?

Především nepolevit. V letošním roce nám byla dotace opět přidělena, restaurovat budeme dalších šest obrazů. Část prostředků musíme investovat do depozitárního vybavení, zejména prokladových kartonů mezi ty obrazy, které nemohou být zavěšeny na speciálních sítech. Troufám si říci, že dnes se díky dotační pomoci Královéhradeckého kraje a Ministerstva kultury naše depozitáře dají srovnat s depozitáři krajských institucí.

Potřeba elektronické prezentace fotografií pro výstavu nás vedla k tomu, že jsme se rozhodli část prostředků použít na digitalizaci fotografického díla Věry Jičínské. Věra Jičínská měla po mamince opravdu cit pro zachycení momentek, její fotografie jsou něžné a ukazují každodenní život lidí, s nimiž se setkala na cestách. Ostatně, můžete je také vidět na výstavě v Galerii moderního umění až do 10. září, určitě to stojí za to.