Vypsaná Fixa není kultovní kapela, prostě jen píšeme dobré písničky

Půjčím si na začátek titul letos znovu vydané desky. Jste pořád v kapele bestiálně šťastní?

Tam je otázka, co znamená to spojení vlastně… V podstatě asi jo, někdy šťastní jsme, někdy to je horší. To se pořád střídá a já už jsem si zvykl, že je to taková vlnovka. To je jako v dlouhodobém vztahu, nebo ve vztahu rodič a dítě, je to dlouhodobé spojení. Taky se to s časem nějak mění, protože se mění i lidé, kteří v tom spojení jsou. Někdy k lepšímu a někdy k horšímu.

Čím si myslíš, že to je, že se na vaši hudbu chytají patnáctiletá děcka, která jinak kytarová muzika moc nebere, i dvacátníci, třicátníci – mnohdy i výš?

Asi se nám povedlo pojmenovat ty pocity, co mají lidé, když jsou v týnejdžorvské fázi. V té době se taky začneš zajímat o hudbu a i když se ten vkus postupně mění, tyhle věci ti většinou zůstanou. Umíme je nějak oslovit, oni potom zestárnou a místo nich přijdou další. Tam přichází bonus, že i přesto, že už nevypadáme jako oni, tak je ta muzika baví, což mi přijde ještě mnohem lepší. Nedokážu říct, čím to je úplně konkrétně, ale nějaké „kouzlo“ tam asi máme, jinak si to vysvětlit nedo-kážu, ale fakt tam mladí lidé nějací pořád jsou.

Je to od těch, nevím od patnáctiletých do čtyřicátníků?

Podle statistik sociálních sítí máme nejsilnější skupinu 24-34, ale hned za nimi je na druhém místě 18-24 a pak jsou teprve třeba ti 34-45. Ale třeba 15-18 tam to je hodně málo. Ale máme i takové, které jsme z hiphopu přitáhli na tu naši muziku. Takže „škodíme" třeba i takhle. A ještě má vliv jedna poměrně vtipná věc. Udělali jsme kapelu pro děti (Mixle v piksle, pozn. aut.), ta už existuje dvanáct let. Určitá část dětí, které si zvykly na tvůj hlas a rozklíčují ho ve Fixe, tak tě následně pak přijmou. Opravdu se to někdy děje a tohle mi došlo ve chvíli, kdy za mnou po koncertě přišel borec, a povídá „Hele, skvělý koncert. Já jsem začínal na Mixlích”. A mně to došlo, že mu tehdy bylo osm, že jo.

Kolik vlastně teď máte koncertů do roka? Jste dost na cestách…

Dost se to zmenšilo. Já myslím, že se to pohybuje kolem 90 třeba, 80-90 koncertů za rok, když k tomu připočtu Mixle v Piksle, a když někde hraju sám a s Pítrsem a ještě máme ten revival, tak se dostanu na těch 100-110 koncertů za rok, spíš kolem té stovky nějakých veřejných vystoupení.

Stejně to je dost rekordní počet, ne?

Já myslím, že jsme měli jeden čas nálepku kapely, která hraje opravdu hodně, ale začali jsme si to postupem času dost hlídat, nechtěli jsme sebe i celou zem takzvaně ujezdit. 

close info Zdroj: Vojta Mervart zoom_in Vypsaná fiXa na Rock for People 2023

A v těch nejdivočejších letech?

Tak v nejlepších jsme jeli 140-150 akcí, že jo, ale to byly roky 2000-2005, kdy jsme do toho fakt bušili a snažili jsme se rozkopnout ty místní dveře. Pak jsme se dostali dovnitř a věděli jsme, že když tam chceme zůstat, tak už nemá smysl je vylamovat, ale spíš nějakým způsobem ozvláštnit tu místnost ve které jsme. V jednu chvíli nám došlo, že hrát moc je kontraproduktivní. Tak se to nějak usadilo a společně dáváme i pauzy, že se nehraje, abychom si od sebe odpočinuli atd. Jedna věc je poptávka a druhá věc je ponorka. Je prostě dobré s energií hospodařit. Chceme, aby to bylo takové čerstvé, jezdíme vždycky co nejdéle a snažíme nikde moc nespat, protože jsme zjistili, že takhle nám to funguje dobře. Když jsme jezdili 4, nebo 5 akcí a všude jsme spali, tak na té páté se všichni nenáviděli, když to přeženu. A díky poloze, kterou Pardubice mají, tak se odevšad dá vrátit za 3 hodiny a to už za to stojí. 

Letos jste za desku Kusy radosti dostali Anděla. Jak vůbec vnímáš ty hudební ceny?

Nesmíš z toho začít přehnaně bláznit, že jsi nejlepší a že už to takhle bude furt. To je špatnej přístup. Ale je to samozřejmě příjemné ocenění. Udělalo nám to radost, hlavně to udělalo radost dost lidem kolem nás, jako jsou naši rodiče, nebo lidé v tvé bublině, co se hudbou úplně nezabývají, ale tohle k nim dolehne, že tvé jméno někdo někde víc zařve a oni, i když jsou jinde a dělají úplně něco jiného, tak řeknou, no jo, tak asi dobré, ty jo. 

Třeba to přitahuje nějaké staré fanoušky, „Hele, furt hrajou."

Jo, je to pro tu kapelu, která hraje už dlouho, nějaký rozvířený prach. Ale každý prach se zase usadí a jede se dál. Příští rok už nebude nikdo vědět, kdo to vyhrál před rokem nebo před dvěma.

Jak lidé reagují na nové písničky? Protože mně přijde, že stejně čekají na ty svoje, které mají zažité.

Tak léta letoucí platí zákon toho, že když chceš mít dobrou novou píseň, tak ji musíš hrát. Když ji nehraješ, tak smůla. My jsme měli šňůru, tam jsme hráli z nové desky všechno, pak jsme vycítili, co z toho nejvíc zabírá, protože to zase dlouhodobě nejde všechno hrát. Ale myslím, že se nám z té desky podařilo takových 6 až 7 věcí trvale zařadit do playlistu, což mi přijde víc než dobré. 

Čím myslíš, že se stalo, že jste takový kult?

To nevím a ani si tak nepřijdu. 

Myslíš že ne?

Já myslím, že ne. 

Ještě ne?

Ne tak jinak - vůbec! Takhle bych to neviděl.

Stojí se na vás fronty za dva rohy od klubu, vyprodáváte koncerty během pár minut…

Tak plníme asi jednoduchý zákon, že se snažíme dělat dobré písně a to lidi stále oslovuje a my jsme za to rádi. Ale z téhle pozice bych to neoznačil jako kult, to mi přijde jako silný slovo a ani se to k nám moc nehodí. Spíš bych nás označil za spřízněnce, kteří nezapomněli, jak to bylo a proč to vzniklo. Na to je dobré nezapomínat,

Proč musela Vypsaná Fixa znovu přetočit svoje starší album, aby mohlo vyjít na vinylu? A oslaví třicetiny koncertem na Třídě Míru? Dozvíte se v druhé části rozhovoru.