„Špálovy obrazy navazují na sérii předešlých výstav českých autorů–krajinářů, a to Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Václava Radimského, Jindřicha Pruchy, Otokara Nejedlého a Václava Rabase,“ informovala Lucie Militká.


Václav Špála se narodil v roce 1885 ve Žlunicích nedaleko Nového Bydžova a zemřel roku 1946 v Praze-Střešovicích. Byl jednou ze zakladatelských osobností českého moderního umění.

Oceňovány jsou pak zvlášť krajinomalby z druhé poloviny 20. let. Nejslavnější jsou ty z tzv. modrého období z konce 20. let, které umělec namaloval v okolí řeky Otavy na Panském mlýnu u Písku.

„Hlavní devízou jeho obrazů jsou bravurní malba, cit pro barvu, srozumitelnost a optimismus. Pro tyto hodnoty byl umělec přijímán širší veřejností již za svého života,“ připomněla Militká s tím, že hradecká výstava je komorní. Neklade si za cíl představit v úplnosti krajinářskou tvorbu umělce. Výběr děl zaznamenává malířovo dospívání (Vila v Dubrovníku, 1908), osvojování prvních kubizujících principů (Z dalmatského pobřeží, 1911) až po úplné přijetí kubistických a kuboexpresivních zásad malby (Skalnatá stráň, 1918 a Dubrovník, 1919).

Dvacátá léta jsou rovnoměrně zastoupena obrazy namalovanými za Špálova opakovaného pobytu v Dalmácii, Bosně a Jugoslávii (Krajina u moře, 1923), rovněž tak i obrazy, které vytvořil v plenéru jižních a východních Čech (Vltava u Červené, 1927, Panáky v Rybné, 1928, Krajina se stromy u Potštejna) a v okolí řeky Sázavy (Sázava, 1927).