Ocenění se pro šéfa jedné znejzajímavějších českých divadelních scén stane nejhezčím a tak trochu nečekaným vánočním dárkem.

Udělení Ceny za přínos krozvoji kultury ministr Jehlička zdůvodnil vaší „progresivní personální politikou izpůsobem organizace práce vKlicperově divadle“. Co si pod tím lze představit?

„Jedna věc je mít smělé plány a úžasné vize a druhá, aby nezůstalo jen unich. Kjejich naplnění musíte najít lidi do týmu, který se semkne nad společnou věcí, vezme ji za svou. Pak trpělivou a obětavou prací, každého na svém úseku, se mohou a musí dostavit dobré výsledky. Je ale třeba převzít odpovědnost za svěřenou práci a vlastní ambice dát ve prospěch celku. Vdivadle bez takového přístupu všech– herců a dalších tvůrců, servisních pracovníků, administrativy imanagementu– na úspěch není šance. Navíc si můžete výsledky své činnosti kontrolovat každý večer vhledištích…“

Stojíte včele Klicperova divadla neuvěřitelných sedmnáct let. Ve srovnání sprůměrnou „životností“ českých manažerů opravdu dlouho. Včem jste taksilný?

„Pokud se vůbec hodí na takovou otázku odpovídat, tak snad jedině ve vytrvalosti při naplňování všech deklarovaných předsevzetí a nekonečné snaze být příkladem svou vlastní prací. Ispřípadným právem na hledání aomyl.“

Na začátku, před sedmnácti lety, jste nastupoval na post ředitele spředstavami, kam chcete divadlo vést a dovést, směřovat, menit… Do jaké míry se vaše představy zatím naplnily?

„Když jsme po převratu převzali zúplného dna divadlo splány na jeho rehabilitaci uměleckou, společenskou istavební, tak mě ztoho vycházely postupné etapy vrozsahu tak dvaceti let. To vše za provozu divadla, jehož umělecká činnost se nesměla zastavit ani na minutu. Máme za sebou sedmnáct let, opravené Klicperovo divadlo scelým areálem deseti budov na starém městě hradeckém. Ktomu čtyři scény– hlavní, studio Beseda, komorní Vpodkroví a letní scénu. Divadlo se stalo jedním znejvýraznějších kulturních center města iregionu, čtyřikrát obdrželo titul Divadlo roku České republiky a ktomu bezpočet cen hereckých a dalších, včetně tří hradeckých múz… Jsme hlavními pořadateli dvou festivalů– na začátku každé sezony je to Čekání na Václava, na jejím konci pak velký a slavný mezinárodní festival Divadlo evropských regionů. Do divadla chodívalo tak kolem čtyřiceti tisíc diváků ročně. Letos čekáme, že jich bude více než stodvacet tisíc! Ktomu výstavy vnaší Galerii UKlicperů, doprovodné akce typu koncertů, baletů, besed a povídání, alternativních programů vcyklech jako je například Jiný kafe, takže představy se naplnily. Všechno, co se osvědčilo je třeba pěstovat a rozvíjet. Ktomu pak máme spoustu dalších nových nápadů…“

Udělal jste irozhodnutí, kterých zpětně litujete?

„Určitě udělal, ale nelituji. Nebylo by to stejně nic platné, jsou to všechno zkušenosti, na kterých pak můžete stavět. Jde sedál.“

Předpokládám, že udělení ceny pořádně oslavíte…

„Najdeme na přelomu roku čas a pozvu všechny zKlicperova divadla. Pustíme si dobrou hudbu a budeme si stejně povídat odivadle. Jak jinak.“

Mluvil jste už oplánech na příští rok– co důležitého vám a divadlu přinese?

„Konec roku je zároveň polovina probíhající sezony. Máme před sebou do jejího konce ještě čtyři premiéry a jsme vzávěru příprav XIV. mezinárodního divadelního festivalu. Takže zkoušíme, hrajeme doma ina zájezdech. Bude končit zkušební provoz ve studiu Beseda, ještě je spousta nedostatků, které snad do konce února zmizí. Těšíme se jaro, na slunce, rozkvetlé stromy, na kytičky. Na modré nebe a sklenku vína vzahrádce našeho klubu, zkteré se díváme na to naše divadlo a pořád kroutíme hlavou spolu sotázkami: Je tohle vlastně vůbec všechno možný…? Anení to jenomsen…?“