V dnešním vydání pokračujeme povídáním o soše s názvem Eva. Olbram Zoubek (1926) je nejpopulárnějším a nejsnáze rozpoznatelným sochařem současnosti. Jeho Eva, která zdobí Letní scénu Klicperova divadla, patří nepochybně k nejzdařilejším sochám osazeným v Hradci Králové po roce 1989.
Had a Eva jsou hlavní postavy příběhu o pokušení. Story dobře známe: zakázané ovoce (jablko ze stromu poznání) je hadem nabídnuto Evě, Eva přiměje Adama okusit. Přichází prozření, poznání nahoty a hříchu a vyhnání z Ráje. Trestem za Evinu neposlušnost je bolestný porod a stesk lidstva po ztraceném Ráji, po ztracené nevinnosti.

Staré obrazy někdy ukazují Evu ve zbožném postoji vzhlížející k Bohu, i tato se zlatými vlasy hledá oporu. Její ruce se zvedají, jako kdyby se chtěly sepnout v modlitbě nebo obejmout muže. S podobně pozvednutýma rukama byli zobrazováni oranti, uctívači. Gesto vypadá jako tápající, možná zoufalé, ale může být i důvěřivé, uctívač jde za světlem, Eva vzhlíží k Bohu či Adamovi.

Zoubkova Eva nemá v rukou jablko ani nehovoří s hadem, takže není v roli pokušitelky. Tato Eva je udivená a nejistá, tápe. Možná jí byl před chvílí vdechnut život. Je na světě krátce a touží po objetí. Velkou otázkou je, kdo na ni EVO ! volá?

Zda had s protřelou nabídkou nebo Adam, její manžel, který v biblické scéně spí hlubokým spánkem, vždyť přišel právě o žebro. Trochu problém jsou její šaty. Právě stvořená Eva by měla být nahá. Oblečená Eva je už vyhnaná z Ráje. Tedy tápe následkem provinění. Ztratila svůj svět. Jméno Eva znamená živá, životodárná, matka života. Chtíc nechtíc, máme hodně z její nejisté, zvědavé, nezodpovědné a nevinné povahy.