Pane inženýre, jak byste vysvětlil občanům zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi? Zdá se, že tato problematika je lidmi ne plně chápána.
Vládní koalice předkládá to, co již dávno mělo být předloženo, a na což již jednoznačně svým výrokem upozornil i Ústavní soud, totiž na absenci vypořádání majetkových poměrů s církvemi ze strany českého státu a nutnosti tento legislativní proces dokončit.

A jak jej chcete ukončit?
Tento proces není v režimu  „někomu dávám a někomu beru", jak se ho některá bohužel i politická uskupení snaží prezentovat a snaží se tak o polarizaci naši společnost. Ten proces je v režimu  „vracím to, co mi nepatří".

Vy osobně byste však ještě něco přidal?
Ano, já bych dodal ještě omluvu. Víte, vytváří se tu uměle prostor, který v lidech evokuje zášť a historická pravda je zasouvaná do nevýznamného pozadí.
Zkuste se na tu problematiku podívat následovně. Historicky po staletí byl majetek církví, bez rozdílu které, vytvářen například i osobními odkazy jedinců, jímž byly církve jedinou oporou ve chvílích nejtěžších. Pak přijde někdo , kdo si uzurpuje neomezenou moc, vše církvím agresivně sebere bez náhrady. Kde je ona vůle jedince svěřit či darovat  své hodnoty společenství, jehož byl členem? To není zneuctění živých, to je dokonce zneuctění zesnulých.
My přeci chceme žít a žijeme v právním státě, kde je garantována zákonem kromě osobních svobod i nedotknutelnost majetku, nebo ne? Nedovedu si představit někoho, kdo učí své děti na pískovišti brát si hračky druhých dětí bez dovolení.

Co říkáte na billboardovou kampaň, která proces schvalování zákona doprovází?
Po kreativní a grafické stránce docela povedená, ale to můžu říci o reklamě na liberecké párky nebo hasicí přístroje také. Ta falešnost spočívá v tom agresivním  podprahovém sdělení, že „beru abych dal". To možná dělal Jánošík, opakuji, stát vrací to, co  bylo zákeřně zcizeno a co jeho nikdy nebylo, navíc, s čímž po dlouhá desetiletí hospodařil.
Bohužel s blížícími se krajskými volbami je snaha zopakovat trik s poplatky u lékaře před čtyřmi roky evidentní. Rovněž tak je evidentní, že nelze něco páchat „jménem lidu" a přitom ignorovat samotného člověka.