Velká část farmářů obhospodařuje pozemky, které nejsou jejich, a bere na to i dotace.

A týká se to nejen Agrofertu Andreje Babiše, kolem kterého se stahují mračna obvinění z dotačních podvodů. Podobným způsobem si počínají i lidé, kteří s Babišovým impériem nemají nic společného.

A při bližším pohledu na tom není skandálního už vůbec nic. Zemědělci tak totiž činí nikoliv načerno, nýbrž v dobré víře. U těchto pozemků, kterých je nejen ve východních Čechách nezanedbatelné množství, totiž nelze dlouhodobě dohledat vlastníka. Farmáři na nich často hospodaří již od období před rokem 1989, a nebýt toho, zarůstaly by lebedou.

„Novináři hledají jenom senzace. Nesouvisí to s Agrofertem, ale jednoduše s tím, že u některých pozemků není historicky znám vlastník. Ze zákona mají zemědělci právo na těchto vydržených pozemcích dál hospodařit,“ uvedl Václav Blažek, předseda zemědělského družstva Rosice na Chrudimsku. A co se týče dotací, ty patří nikoliv vlastníkům, ale uživatelům.

Jak dodal, podíl takto obdělávaných pozemků se u jeho družstva pohybuje v řádu zhruba jednoho či dvou procent.

Podobnými slovy, ale velmi rozčileně reagoval šéf Lužanské zemědělské a.s.. na Jičínsku Josef Zmatlík. Tato farma patří právě do Babišova holdingu a otázky ohledně užívání pozemků, které Lužanské zemědělské nepatří, ho rozezlily.

Zemědělců a nepřímo tedy i Babiše se zastala také Agrární komora. „Jedná o rozšířenou praxi, týká se až pěti % zemědělských pozemků, které se vzhledem k struktuře vlastnických vztahů v Česku nelze zcela vyhnout,“ řekl tajemník Agrární komory Jan Doležal.

Cizí pozemky obdělávají všichni. Nejen Babišův Agrofert

Podle Doležala byl způsob, jakým se informace o hospodaření Agrofertu na cizí půdě a o neoprávněném pobírání dotací minulý týden objevily, „zjednodušující a čišela z něj především snaha vyvolat senzaci“.

Upozornil, že 30 tisíc zemědělských podnikatelů v Česku hospodaří na čtyřech milionech hektarů zemědělské půdy, která má více než tři miliony vlastníků.

„Mezi majiteli často dochází ke směnám, dělení pozemků na základě dědického řízení, či dokonce k opuštění nemovitosti v případě úmrtí, či emigrace vlastníka a s tím spojené ztráty zájmu o nemovitost. Je třeba také uvést na pravou míru vazbu mezi vlastnictvím půdy a oprávněností k dotacím. Pobírat tyto podpory je totiž podle aktuálního právního řádu oprávněn uživatel pozemku, tedy ten, kdo se o půdu stará, zúrodňuje ji a tím ji zhodnocuje. Na přibližně čtvrtině zemědělské půdy je přitom uživatel zároveň vlastníkem, zbývající část zemědělské půdy je potom obhospodařována v nájmu,“ vysvětlil Doležal. A dodal, že pozemky, kde není dohledatelný majitel, by jinak zůstávaly neobdělány.

Podle něj se tak u zemědělců nejedná o nečestné nebo nezákonné jednání, al o nedokonalost v českém právním systému.

„Prostě bordel v českém právu, na kterém však rozhodně neneseme vinu my zemědělci ani jej tím nijak nezneužíváme,“ dodal šéf Lužanské zemědělské a.s.. na Jičínsku Josef Zmatlík. A jeho slova kvitují i další.