Rudé vlajky se srpem a kladivem, nápisy Proletáři všech zemí, spojte se, uvítání slovy soudružky a soudruzi. Turisté, kteří se vydali v sobotu dopoledne napěchovanými autobusy a cyklobusy vstříc horskému vzduchu na Pomezky, zalapali po dechu. „Tohle já vůbec nechápu. Komunismus jsem zažil, vyrůstal jsem v něm a když vidím, že se k nim přidávají i mladí lidé… Strašný. Asi je to baví a chtějí provokovat,“ kroutil hlavou Roman Košárek z Opavy, který je v Krkonoších na dovolené.

Autobusy levicových sil z Německa

Nebyli svědkem mimořádné demonstrace komunistů, ale jejich tradičního mezinárodního setkání v Krkonoších. Z Německa dorazily na Malou Úpu dva autobusy, objevili se také příznivci levice z Polska a Francie. „Je to již 95. ročník mezinárodního setkání levicových sil na Pomezních Boudách,“ objasnil Zdeněk Ondráček, poslanec za KSČM a pokračoval: „Jedná se o pravidelné setkání lidí, kteří mají názorovou shodu na dění ve světě. Hovoříme o mezinárodních tématech. Víme, že není téma, které by bylo pouze české či německé. Směřujeme na boj za mír, protože se obáváme rozpoutání nových válečných konfliktů.“ 

NA SETKÁNÍCH  DISIDENTŮ, která probíhala v Krkonoších, nechyběl ani pozdější prezident Václav Havel.
Pomezky: rudé vlajky i happening kvůli disidentům

Než byl v roce 1994 zlikvidován, pokládali komunisté při krkonošské sešlosti pravidelně věnce u Památníku dělnických srazů. Ministerstvo kultury ho v roce 1991 označilo způsobem, že jeho umělecký, ani historický význam nedosahuje mimořádné úrovně a zrušilo mu punc evidované památky s tím, že byla zapsána výlučně z politických důvodů. Místo toho se nyní vydávají k pamětní desce v Královci.

Ondráček: Snažili se nám mítink zakázat

Komunistům vadí, že se je Malá Úpa snaží vystrnadit a přišli o letité prostranství na parkovišti. „S novým vedením obce začaly problémy. Nejprve se nám pan starosta snažil mítink zakázat. Poukázali jsme na shromažďovací právo dané ústavou. Povolal na nás policii a další bezpečnostní složky státu, které mítink každoročně monitorují. Přitom k žádnému porušování Ústavy nedochází,“ řekl Ondráček. „Nechceme narušovat řádný chod obce, proto jsme hledali prostor mimo hlavní komunikaci. Pokud bychom chtěli, uděláme dvouhodinovou akci s průvodem, která znemožní provoz. Ale to není naším záměrem. Chceme se v klidu sejít a vyměnit si názory,“ zdůraznil komunistický poslanec, který považuje shodu obou sobotních událostí za záměr. „Že byla svolána jiná akce, to k tomu někdy patří. Sešlo se to. Nedošlo k žádnému konfliktu, to jsme rádi. My je nevyhledáváme. Lidé mají diskutovat, každý může mít na problémy jiný názor. Nehledáme konflikt, ale dialog. Ale je jasné, že jde o další z akcí, abychom nemohli být na parkovišti u infocentra, kde jsme dlouhé roky byli,“ prohlásil Zdeněk Ondráček.

Zdeněk Ondráček.
Zastupitel z pohotovostního pluku: Plnil jsem rozkaz

Holomíček: Je to smutné ohlédnutí

Na maloúpském parkovišti se objevily při happeningu fragmenty, poukazující na normalizační dobu a příkoří od tehdejší vládnoucí partaje v cyklu Paměti národa od neziskové organizace Post Bellum. „Oslovili nás, protože na Pomezkách se scházeli u Dády Fajtlové disidenti jako Václav Havel nebo Petr Uhl a z policejní chaty je sledovala StB,“ vysvětlil starosta Malé Úpy Karel Engliš. „Je to smutné ohlédnutí, ale je dobře, že výstava o disentu tady je,“ upozornil Bohdan Holomíček, dvorní fotograf Václava Havla. „Určitě by se mu výstava líbila. Jak jsem ho znal, tak s velkou vážností by si vše přečetl a poslechl,“ připomněl bývalého prezidenta a disidenta. 
K nim tehdy patřil rovněž Alexandr Vondra, který se stejně jako Václav Havel účastnil setkání s polskými kolegy v Krkonoších a Jeseníkách. „Tato spolupráce nejen přispěla k návratu svobody do středu Evropy, ale i k dnešnímu přátelství a spolupráci mezi Čechy a Poláky. Proto má cenu si to připomínat,“ sdělil Deníku pozdější velvyslanec v USA a ministr zahraničních věcí a obrany. Na sobotní otevření výstavy a happening ovšem nedorazil. „O akci jsem nevěděl,“ vysvětloval. „Minulou sobotu jsem se účastnil vzpomínkové akce na Borůvkové hoře u Javorníka na česko-polské hranici, na jejíž přípravě se podílelo Post Bellum. Šlo o setkání Čechů, Slováků a Poláků, kteří v disentu pečovali o spolupráci a pašování materiálů přes hranici v sedmdesátých a osmdesátých letech,“ uvedl Alexandr Vondra, signatář Charty 77.

Engliš: Malá Úpa není místo komunistů

„Má smysl, že výstava je na místě, kde se psala historie. O to víc v Galerii Celnice. Dřív tady byla závora, dnes prostor, který chceme využít a poukázat na sblížení Čechů a Poláků,“ konstatoval starosta Malé Úpy Karel Engliš. Při happeningu k zahájení výstavy Milý příteli, Drogi przyjacielu, který pořádala obec, čepovali zdarma pivo a vyvěsili upozornění, že nenalévají komunistům. Směřování Malé Úpy je zřejmé rovněž ze skutečnosti, že v příštím roce tam otevřou disidentskou stezku s pěti zastaveními. „Nelíbí se mi, pokud je Malá Úpa spojována s tím, že je to místo komunistů,“ řekl jasně Karel Engliš. 

Proletáři všech zemí, spojte se. Na Pomezních Boudách zavlály rudé vlajky, turisté nevěřícně zírali. Současně se otevírala výstava připomínající epizody disidentů za normalizace.Zdroj: DENÍK/Jan Braun

Komunista Zdeněk Ondráček: „Nikdy netvrdím, že všechno, co bylo, bylo vždycky správně“  Zdeněk Ondráček, současný poslanec za KSČM a člen krajského i městského zastupitelstva, býval za minulého režimu členem pohotovostního útvaru Veřejné bezpečnosti. V sobotu vedl mítink komunistů v Horní Malé Úpě, na trávníku hned vedle Galerie Celnice, kde nezisková organizace Post Bellum připomíná veřejnosti, jak disidenty honila tajná policie a další epizody za normalizace. 

„Každý má na historii svůj náhled. Já nikdy netvrdím, že všechno, co bylo, bylo vždycky správně. Umím to racionálně přiznat, hledím na vývoj společnosti ze širokého pohledu,“ vyslovil se k situaci a v mžiku doplnil: „Ale také to, co se dnes děje, také není v pořádku. Každý by měl hledat cestu, jak zemi posouvat dál a nikoliv věčně hledat konflikt a ukazovat na někoho prstem: ty jseš komunista, ty jseš občanský demokrat. Pokud chceme dělat něco pro občany, stejně nezbude nic jiného než usednout společně k jednomu stolu a domluvit se. Najít dialog a komunikovat.“