Dny bývalé mlékárny jsou sečteny, na zdech si pochutnávají ocelové čelisti

Polická radnice dlouho hledala odpovědi na otazníky, které se dlouhé roky rojily kolem areálu bývalé mlékárny. Mlékárna Milpo, stojící takřka v centru města ukončila výrobu 22. 12. 2003 a od té doby objekt chátral. Jak tehdy uvedl jednatel společnosti Jaroslav Lád, nebyla mlékárna schopna plnit parametry EU ani z finančního ani z technologického hlediska.

Demolici všech objektů schválilo na svém posledním loňském zasedání zastupitelstvo města, poté co se rozhodovalo mezi několika variantami řešení.

Zatím tu bude parkoviště. Co dál, se neví

Na první demoliční kroky se přišla osobně podívat i starostka města Ida Jenková. Jaká další budoucnost čeká poměrně rozlehlé místo v centru města si ale zatím netroufá odhadnout. „Zatím se tu nic dít nebude. Myslím si, že v tomto volebním období už nebude prostor financovat tu nějaký záměr. Budeme rádi, když ta plocha zůstane zatím prázdná a zrekultivovaná na odstavné parkování," prozrazuje nové využití vzniklé plocha starostka, podle jejíž slov není ohledně budoucnosti pozemku kam spěchat.

„Myslím si, že je ještě čas na to, aby samo město ve spolupráci s rozvojovou komisí a architektem přišlo s myšlenkou nebo nějaký podnikatelský subjekt bude mít návrh na využití této plochy. Zatím tomu necháme volný průběh," říká starostka Ida Seidlmanová, a přiznává, že si zatím neumí představit, jak velká plocha se po zbourání objektů mlékárny v centru města objeví. „Pro mě to je zatím obrovské tajemství."

Když ještě nebylo demolici rozhodnuto, tak jednou z možností bylo zbourat jen část areálu a v „ušetřené" administrativní budově vybudovat nájemní byty. „V současné době ale město nemá potřebu stavět nájemní byty. Police spíše potřebuje parcely pro výstavbu rodinných domů," je si vědoma starostka města.

Za měsíc bude srovnaná se zemí

O demolici mlékárny projevilo zájem patnáct zájemců. Na základě provedeného výběrového řízení vyhrála firma Milana Bouze. Štíhlý muž sedí v kabině demoličního bagru, jehož kleště – ukusující kousky zdi – připomínají čelisti pravěkého dinosaura. „Můžu je vysunout do výšky přes dvacet metrů. Vpředu jsou kleště a za nimi ještě břity nůžek. Když se prokousávám zdí, tak kleště drtí zeď a nůžky ucvaknou případné dráty," popisuje princip své destruktivní práce.

O den později dorazil na místo demolice další bagr, který bude mít na starosti bourání přízemních částí stavby. „Tenhle drobeček s tím výsuvným ramenem," ukazuje na žlutého dinosaura, „může jít zhruba jen do dvou metrů nad úroveň terénu. Ten druhý to po něm dočistí do roviny," říká Milan Bouz, který odhaduje, že demolice celého areálu mu zabere zhruba měsíc. Veškerá suť se roztřídí na dřevo, kov, vatu a čisté rozdrcené zdivo a beton se navozí do sklepů, které pod administrativní budovou mlékárny jsou.   (řez)