Pivní rozjímání

Cesta, která podle propočtů měří 50 tisíc kilometrů, však začala mnohem dříve. A tak nějak na český způsob – u půllitru piva. „Bylo to asi před rokem. Seděli jsme s Petrem (Javůrkem, druhým členem výpravy) tady v Česticích na hřišti u piva a nemohli jsme se shodnout, kam vyrazíme na výlet. Abychom se dál nehádali, tak jsem se shodli, že vyrazíme na cestu kolem světa," přiblížil začátek plánu vedoucí výpravy Filip Vogel.

A od piva nebylo daleko k činům. Ostatně oba kamarádi se znají již od školky a nějaký ten kus světa již spolu procestovali. „Po prvotní myšlence bylo našim druhým úkolem sehnat auto. Nakonec naše volba padla na Ladu VAZ 2101, lidově zvanou žigulík," dodal Filip Vogel s dodatkem, že žigulík je nesmrtelné auto stavěné do náročných sovětských podmínek a cestu snad vydrží. Navíc je podle něj auto jednoduše opravitelné. „Budeme v to doufat. Ale pro jistotu si s sebou vezeme dvě bedny náhradních dílů," doplnil svého kamaráda hlavní řidič a mechanik výpravy Petr Javůrek, který má sice motory v malíku, ale ten jejich mu je malou záhadou. „Obsah má 1,2 litru a podle papírů má mít šedesát koní. Ale vůbec nevíme, kolik se jich za ty roky rozuteklo," uvedl Petr Javůrek s tím, že motor, stejně jako celé auto, je po celkové generálce a neprošel nikterak zásadní úpravou.

S kořalkou do hor

„Přidali jsme jen kryt pod motor," dodal „vrchní" šofér, který, stejně jako jeho kolega, se nebojí „ponorkové" nemoci. „Pokud Filip nezapomněl na karty, tak se ničeho podobného nebojím," rýpl si do svého kamaráda Petr Javůrek. Při pohledu do kabiny letitého žigulíka člověku neuniklo, že tu není žádné rádio a celkově vůz působí spartánsky. Chybí tu i GPS navigace. „Pojedeme až tam, kam nás zavede mapa. A rádio tu sice zabudované není, ale máme s sebou malé přenosné," nechal se slyšet velitel výpravy, která oba kamarády, pokud to Lada dovolí, zavede například do nejnižšího bodu itineráře - amerického Údolí smrti, které leží 150 metrů pod hladinou moře, či do pět tisíc metrů nad mořem položeného města v Peruánských Andách. Ostatně And se oba obávají asi nejvíce. Na bolivijské straně budou totiž muset překonat obávanou Silnici smrti.

„Je to výzva, ale pytlíky na zvracení s sebou nemáme. Když tak si otevřeme okénko. A co se týče nadmořských výšek, nemáme s sebou ani viagru. Nám stačí kořalka," uvedl Filip Vogel, který, stejně jako jeho kolega doufá, že s Česticemi se opět setkají v únoru příštího roku.