Enigma zavětří, proběhne hustými závějemi a hlasitým štěkáním a intenzivním hrabáním dává psovodovi zřetelný signál, že tady je místo, odkud je potřeba vyprostit člověka uvězněného pod sněhem. Horský záchranář Ondřej Zeman odhrne hroudy sněhu, za kterými byla zabarikádovaná v metrovém záhrabu figurantka Veronika z Rokytnice nad Jizerou. Enigma si vyslouží odměnu a dovádí v závějích. Spolupráce klapla na jedničku.

ALBÁNCI NA POZOROVÁNÍ

Okolí krkonošských Richtrových bud a Výrovky patří tento týden členům Horské služby ze všech českých oblastí a záchranářských organizací z okolních středoevropských zemí. „S kolegy z Rakouska a Slovenska si sdělujeme navzájem naše poznatky,“ říká Ondřej Zeman z Horské služby Šumava. „Na kurzu je 50 lidí a 27 psů. Dříve tady byli Italové, loni na pozorování Albánci. Dívali se, jak činnost Horské služby vypadá,“ doplňuje Pavel Cingr z Horské služby Krkonoše, vedoucí mezinárodního lavinového výcviku.

„Neděláme přímo v rizikovém lavinovém terénu, abychom neohrožovali sami sebe. Vedle intenzivních cvičení probíráme lavinovou problematiku s měřením sněhových profilů a přednáškami,“ přibližuje náplň kurzu Cingr. Cvičí se vyhledávání osob z předem připravených cvičných záhrabů, poslušnost a pohyb psů v zimních podmínkách. Na stanovišti u Richtrových bud je dvanáct takových záhrabů, nahrnutých rolbou. Figuranti se v nich střídají zhruba po hodině. „Je tam minimální prostor, akorát pro jednoho ležícího člověka,“ popisuje Ondřej Zeman. „Tady cvičíme především mladé psy. Záhraby jsou tomu přizpůsobené, maximálně do metru, metru a půl hloubky,“ ukazuje. „Na hřebenech hor mají kolegové záhraby dokonce až do třímetrové hloubky,“ dodává. Náročnost hledání úkrytů se stanovuje podle věku a zkušeností. „Psy tady máme od půlročních po desetileté matadory,“ upřesňuje.

ČERNOVLÁSKA POD SNĚHEM

„V menších záhrabech se točíme rychle, ale na hřebenech v nich člověk leží dvě hodiny i déle. Záleží, jak je díra hluboká. Jakmile figurant vysílačkou nahlásí, že mu je zima, tak ho někdo vystřídá,“ líčí Veronika Paloušová z Rokytnice nad Jizerou, která se nechala dobrovolně zahrabat sněhem. Figurantku dělá pro Horskou službu čtvrtým rokem. „Pod sněhem se dá vydržet, v záhrabu je obrovská vzduchová bublina. Komplikace nehrozí, je to bezpečné, jsme ve spojení vysílačkami,“ ujišťuje mladá černovláska, která studuje veterinu a práce s psovody ji baví o to víc.

Při pátrací akci je podle Ondřeje Zemana nejdůležitější co nejpřesněji lokalizovat místo přes tísňové volání nebo mobilní aplikaci. „Pejsci nejsou schopní se koncentrovat, aby prohledali desítky hektarů,“ upozorňuje záchranář ze Šumavy. „Mají ale velmi dobře vyvinutý čich, člověka cítí nad místem, kde je ukrytý,“ vysvětluje.