Přidá se k nim ještě Milan Marhan z Prahy. Ten ponese na nejvyšší český vrchol 80 kg. Na rozdíl od kolegů na čas, přímo řetězovou cestou.

Hižnay vynesl loni 22. října na Zámkovského chatu ve Vysokých Tatrách neuvěřitelných 154 kg, když 400 metrů před cílem musel z obavy o vynesení nákladu odložit 22 kilo z původních 176 kg. Předloni 22. června vynesl na Zbojníckou chatu ve Vysokých Tatrách v nadmořské výšce 1960 metrů 143 kg těžký náklad a překonal letitý nejlepší nosičský výkon Ladislava Kulangy o dva kilogramy. Na Sněžku je odhodlaný vynést 165 kg.

Pácha, stejně Marhan, jsou vítězi slavného závodu Sherpa Rallye ve Vysokých Tatrách. Marhanovi se podařilo vyhrát jako vůbec prvnímu Čechovi v roce 2004 na trase ze Štrbského Plesa na Solisko. Pácha byl nejlepší v roce 2015, kdy se šlo na Chatu pod Borišovom ve Velké Fatře.

Vynesl vozíčkáře i sto kilo cementu

Valcíř trub Zdeněk Pácha si v roce svých padesátin vymyslel extra výzvu. Už se mu povedlo vynést na Mt. Blanc vozíčkáře, na Lysou horou čtyři pytle cementu po 25 kg, na Ještědu si ho pamatují jako letitého rekordmana ve vynášce padesátilitrového sudu piva. Zatímco marně přemlouvá manželku, aby ji v Beskydech v rámci tréninku nosil v dřevěné krosně, se slovenským kolegou se domluvil na atakování historického milníku. Příští sobotu proto vyrazí od Slezského domu Jubilejní cestou na Sněžku.

„Původně jsme měli v plánu jít při Svatovavřinecké pouti tento pátek, ale tam půjde hrozně moc lidí, a to by se z bezpečnostních důvodů moc nedalo. Kvůli velkému počtu lidí, kteří chodí na Sněžku, nepůjdeme tedy nejspíš ani nejfrekventovanější řetězovou cestou od Slezského domu, ale cestou Jubilejní,“ vysvětluje Zdeněk Pácha.

Vyrábí dvoumetrovou krosnu

Horští nosiči kdysi tahali na Sněžku piano nebo dennodenně stokilové pivní sudy, oni budou mít jiný náklad. „My poneseme od Slezského domu balíky pramenité vody 0,75 litrů na Českou Poštovnu na Sněžce. Bude jich opravdu hodně, asi 60 balení,“ říká. Naloží si je na speciální dřevěnou krosnu, kterou si právě vyrábí. „Bude vysoká dva a půl metru a bude ve tvaru V,“ popisuje ve chvíli volna mezi odpolední valcířskou směnou a tréninkem.

Nikdy tak těžký náklad nenesl, proto si zatím netroufne ani odhadnout, zda se o rekord vůbec pokusí a za jak dlouho trasu případně zvládne. Záležet bude na momentálním zdraví, pocitu a počasí. „Je to sice jen 1,75 kilometru a jenom 200 metrů převýšení, ale pro tu extrémní váhu bude určitě nutné dělat časté zastávky. Každé kilo nad ten metrák je totiž zejména na ramenou hrozně znát. Slovenský kolega to odhaduje na 4 hodiny, ale já myslím, že do dvou hodin bych to případně stihnout mohl,“ uvažuje.

Přesto nevnímá příští sobotu jako dostih za historickým milníkem a dobrým časem. „Zkusím to a uvidím, kolik unesu. Do extrému však nepůjdu, bláznit nebudu. To Vlado Hižnay je odhodlaný pokořit rekordních 160 kilo a naložit si tak minimálně 165,“ tvrdí.

Setkání s legendou nosičů

Počasí si přeje spíš horší. „Na velké teplo jsem sice zvyklý z práce, kde válcujeme trubky a míváme tam přes léto a zejména na odpoledních směnách klidně i čtyřicet a více stupňů. Ale nosit zátěž v takovém horku není nic příjemného. Musíte se hlídat, ať se hnedle nepřehřejete. Výkon se tím hodně snižuje a je to pak těžší na psychiku. Proto čím je počasí chladnější, tím lépe. Jsme, jak říká slovenský nosič Maťo Maličký, takové vzduchem chlazené motory,“ usmívá se Zdeněk Pácha.

Ať se povede vynést historickou zátěž či nikoliv, všichni tři nosiči plánují potkat se v sobotu navečer s Helmutem Hoferem, synem rekordmana z roku 1944 a posledním žijícím horským nosičem z Velké Úpy. „Jako zaměstnání jsem dělal horského nosiče do 23 let. Pak jsem prodělal žloutenku a už to nebylo zdravotně ono. Proto jsem musel přestat. Vyučil jsem se elektrikářem a čtyřicet roků dělal v maršovské textilce. Otec vydržel u řemesla až do roku 1961, než šel do důchodu," vyprávěl Helmut Hofer v rozhovoru pro Krkonošský deník v lednu 2017.