Pro řadu z nich byly vlaky odjíždějící z této železniční stanice jediným prostředkem dopravy do zaměstnání či zdravotnických zařízení. Osada navíc využívala elektřinu z Vrbovců i tamní poštu, řada dětí tam jezdila do školy a obyvatelé navštěvovali tamější kostel.

A tak zde bylo rok po rozdělení bývalého Československa vyhlášeno referendum, v němž se 57 procent obyvatel osady vyslovilo pro připojení ke Slovensku. Pro zachování osady na českém území hlasovalo 26 procent a zbývajícím 17 procentům lidí to bylo jedno. Vlády se dohodly, konflikt byl vyřešen a sporných 143 hektarů půdy připadlo v červenci 1997 Slovensku.

Byla to tehdy velká událost, kterou do Vrbovců přijeli slavit i vysocí slovenští představitelé v čele s předsedou parlamentu a několika ministry.

Mezi zdejšími lidmi však bylo v souvislosti s územní transakcí mnoho sporů, hořkosti a zlé krve. V dříve klidné a soudržné vsi se řada sousedů rozkmotřila, nebyla nouze o hádky a naschvály. Mohutná medializace zdejších problémů ke zklidnění situace také nepřispěla.

Česká vláda se obyvatele osady hlásící se k českému občanství snažila odškodnit: každý dospělý dostal 400.000 korun, děti polovic a lidé, kteří se chtěli odstěhovat do Česka, se mohli přihlásit o příspěvek na bydlení či na stavbu nového domu ve výši až 1,5 milionu korun.

Slovenská vláda jako odpověď na českou štědrost své občany v osadě odškodnila "za léta v nejistotě" asi poloviční částkou na osobu, zato se však rozhodla dát téměř 50 milionů korun na vybudování zdejší infrastruktury. Osada také dostala nový název, dnes ji najdete za cedulí s nápisem Šance.

Postupně byla vytyčena nová hranice, kterou střežily české a slovenské hlídky. Měly hodně práce, protože místní lesy a cesty se staly místem, kudy přecházeli běženci. Na konci 90. let to byli obyvatelé z neklidných oblastí bývalé Jugoslávie či Afghánistánu, později Ćíňané, Indové, Moldavci a Čečenci. Počet zadržených se na konci 90. let počítal na stovky.Po osmi letech od rozdělení federace nahradil nevzhledné montované buňky na hraničním přechodu moderní objekt za 25 milionů korun. Pracovalo zde 22 celníků a asi dvacítka policistů. Podařilo se sem umístit i váhu pro kamiony, které se v té době staly pro Vrbovce i Šance velkým soužením. Denně jich tu projížděly stovky a v domcích podél silnice bylo téměř k nevydržení.

A jak to v Šancích vypadá dnes?

Jak už to tak bývá, čas bývalé ostré spory postupně obrousil a lidé si na nové uspořádání zvykli. Po vstupu do schengenského prostoru v roce 2007 přestal mít zdejší honosný hraniční přechod význam. Dnes z něj zbyl pouze domek, v němž je půjčovna motokár a na střeše  poněkud zavádějící nápis Udírna. A abych nezapomněla - na to nádraží, o které se Česko a Slovensko tolik přetahovaly, v současné době přijíždějí asi tři vlakové spoje za den.

Ivana Vitovská