Stojí za ní Spolek ochránců památek ve východních Čechách a vystudovaný historik Vlastimil Šimek, který v obci bydlí. „Mlýn byl postaven v roce 1740, kostel sv. Kateřiny v Českém Meziříčí je z roku 1748, takže je to jednoznačně nejstarší stavba v obci,“ říká. A dodává, že se několikrát sešel se současným i bývalým vedením společnosti, které mlýn patří, a snažil se je spolu s kolegy přesvědčit, aby mlýn nebourali, ale naopak zrekonstruovali a zachovali pro další generace. „Právě podáváme návrh na prohlášení objektu kulturní památkou. Chtěli bychom ho využít jako muzeum nebo ho prezentovat jako celek. V obci není kulturní centrum, kde by se lidé scházeli, a k tomu by se mlýn dal využít,“ dodává. Na druhou stranu přiznává, že rekonstrukce se neobejde bez velké finanční investice, která by se podle něj dala pokrýt z dotací.

Demolice byla schválena

Oldřich Reibergr, generální ředitel firmy, které mlýn patří, to ale vidí jinak. „My jsme si nechali udělat posudky včetně statického. Závěry jsou bohužel špatné, mlýn je podle nich neopravitelný. Vzhledem k výsledkům i značné finanční zátěži jsme od rekonstrukce ustoupili,“ vysvětlil. „Nicméně pokud by aktivisté, kteří se snaží o záchranu, na to měli jiný názor, tak naše společnost prohlašuje, že jsme schopni jim mlýn zadarmo předat, aby tam mohli realizovat záměry, o kterých si myslí, že jsou správné, jako majitelé,“ dodal Reibergr.

Bývalý ředitel tamního cukrovaru a zastupitel obce Josef Světlík připouští, že by rekonstrukce možná byla, náklady by ale byly obrovské. „Budova je v havarijním stavu. Debatovali jsme o tom s občany, ti projevili zájem, aby-chom ho zbourali. Oprava by stála přes 20 milionů korun. Nemáme pro něj využití, navíc obec o to neprojevila zájem a kromě toho nemá prostředky na to, aby mlýn provozovala.“

Památkáři jsou pro rekonstrukci

„My bychom chtěli mlýn určitě zachránit, doporučila to i naše návrhová komise, která návrh na zapsání mezi kulturní památky podpoří,“ říká Jan Tlučhoř, specialista na technické památky a lidovou architekturu z Národního památkového ústavu a doplňuje: „Je to hodnotná stavba, která má téměř kompletní technologické vybavení.“

Osud Hrnčířova mlýna tak záleží na tom, zda se všichni tři aktéři – majitelé, obec i aktivisté bojující za jeho záchranu, dokáží dohodnout. Zásadní vliv na budoucnost mlýna bude mít rozhodnutí ministerstva kultury, zda jej zařadí mezi kulturní památky.

Historie mlýna
První zmínky o jeho existenci jsou z roku 1598. Současná budova mlýna je z první poloviny 18. století. Až do roku 1848 ho vlastnil rod Colloredo-Mannsfeldů. Poté se zde vystřídaly čtyři generace Hrnčířů. Provoz mlýna skončil v roce 1950.