"Jsme široko daleko jediní. Do Holic jsem se přistěhoval a před lety tam založil sklárnu, jinak pocházím ze sklářské rodiny. Už můj otec byl sklářem na Vysočině. U Žďáru na Sázavou byla huť Škrdlovice. Bohužel asi před deseti lety zanikla," posteskl si Müller.

A navždy vyhasly a uzavřely se i pece na mnoha jiných místech, která se dříve pyšnila dlouhou a vyhlášenou sklářskou tradicí, Orlické hory nevyjímaje. Přesto však toto umění zcela nevymizelo a přežívá i díky těm, kteří jsou nadšenými pokračovateli svých předků.

Od prvního fouknutí až ke kráse secese

V tom, co bude jednou dělat, měl Igor Müller jasno už v dětství. Jinak to snad ani nešlo, vždyť u sklářské pece vyrůstal. "To řemeslo jsem viděl u svého otce a líbilo se mi, vlastně jsem ani nechtěl dělat nic jiného. Chodil jsem za ním už jako malý kluk a atmosféra u sklářské pece se mi vždycky líbila. Byl jsem ještě ve školce, když mě chlapi nechali vyfouknout první bubliny," svěřil se.

Absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě – obor hutní zpracování skla. Pod vedením akademického sochaře Pavla Ježka a sklářského mistra Stanislava Šimůnka získal dovednosti sklářského mistra. Další zkušenosti nabíral ve sklárnách v Čechách, na Moravě a angažován byl i v Americe v legendární společnosti Simon Pearce Glass Company.

Na sklonku 90. let založil Glass Studio Müller v Holicích, které se specializuje na secesní sklo dělané na huti, i když jak Igor přiznává, pro uživení se zabývá i zakázkovou výrobou čehokoli jiného. "Nejvíc pyšný jsem, že se nám povedlo dotáhnout technologii výroby secesního skla," poznamenal.

Nebylo to jednoduché. Záleží prý na vrstvení barev. "Hutní secese to byly různé rostlinné a amorfní tvary a zpracování je založeno na kontrastu barev. Výrobky se ještě přestříkávají různými nástřiky oxidu kovů, které vytvářejí na skle specifickou perleť. To je gró secese na huti. Každá barva přitom vychází jinak a když je překryjete jinými, třeba dekor i potlačíte a není vidět. Byla to docela dlouhá cesta, než jsme si vše "omakali", jaké barvy přes sebe používat, ale zvládli jsme to. Vypadá to, že to je technika prováděná za studena, ale vše je dělané za tepla na sklářské píšťale," vysvětlil Müller.

Premiéra nové pece dopadla na jedničku

Igor Müller se účastní deštenského Tavení skla dřevem téměř od samotných začátků. Chyběl tu snad jen čtyřikrát. Jak říká, patří k němu skoro jako inventář. Letošní ročník oblíbené akce, která je nejen velkým svátkem pro skláře, ale i atraktivní podívanou pro diváky, byl již jednatřicátý.

Letos si skláři v Deštném v Orlických horách vyzkoušeli premiérově tavení skla dřevem na nové peci. Ta předchozí sloužila téměř dvě desítky let.

"Nová pec je perfektní, postavili jsme si ji sami za dva víkendy a chválili si ji všichni. Přinesla úsporu po všech stránkách, spálili jsme méně dřeva, taviči se méně nadřeli a my jsme tam také měli po celou dobu dobrou teplotu. Byl to docela risk, že jsme ji neměli odzkoušenou, trošku jsme se báli, ale dopadlo to dobře," dodal Igor.