Nevlastní sice chajdu s prastarou kopií zašlého a přitom funkčního mlýna jako starousedlík Radim v podání Ladislava Smoljaka z cimrmanského filmu na Samotě u lesa, ale i tak si může lebedit. Možná by i proslulá postava Poličákovi Leoši Veličkovi obratem záviděla idylku s výhledem do přírody a to jen kousek za městem.

Mít tak oázu klidu, místo pro relax a odpočinek od všedního shonu a přitom být pořád poblíž civilizace, klábosit se sousedy a užívat si různou škálu aktivit. Takovou představu před lety pojal Leoš Velička, když hledal místo, kde by si  s ženou a dětmi postavil malou roubenku.

Našel ho u poličských rybníků. „Tady v létě trávíme poměrně dost času, když zrovna nejsem pracovně na cestách. Pořád je to paráda. Kvůli tomu si přece lidé chaty pořizují," říká Leoš Velička. To ano, ale ne každému se poštěstí mít v okolí takové vyžití, jako se nabízí v této lokalitě.

Jde se na ryby

Pro entuziastického rybáře neexistuje nic lepšího. Když už ho povalování v zavěšené síti přestane bavit, otevře dveře komory, sáhne pro prut, přeběhne dvacet metrů k břehu a rozbalí náčiní. „Stačí jen sednout, nahodit a hned si zarybaříte. A ještě do toho můžete něco dobrého ogrilovat," líčí chvíle pohody Leoš Velička. Je to obrovská výhoda. „Rád toho často využívám," usmívá se Poličan.

Rybářské posvícení může doplnit i procházkou se psem na nedalekou poznávací stezku, anebo jen tak vyrazit za ostatními rybáři do přilehlé léta fungující hospůdky. „Kouzlo spočívá i v tom, že kousek od domu je nádherný les, kam chodím na houby," vypravuje. Pro letní lenošení je to ideální kout. „Na tomhle místě ale nic nemůžete vysázet. Území je chráněné, ale to ničemu nevadí. Právě proto je tu tak hezky. Takže se alespoň během slunného odpoledne věnujeme zastřihování živého plotu, nebo jiným drobným úpravám," vysvětluje.

Hurá k vodě!

Během léta tak u Veličkových často doma zazní věta: „Jede se k vodě". Na dva západy uzamkne byt, nasedne do auta a vyrazí na svou malou chalupu už proto, že nenávidí polehávání před televizí. „To radši se známými posedíme, opečeme maso a máme z toho fajn zážitek. Další výhodou je, že uspoříte obrovské množství energie. Nemusíte vytápět, využívat elektřinu, ale poradíte si bez obojího," kvituje.

Život na samotě u vody zlákal i jemu podobné. Pohled na panorama zdejší zástavby dává tušit, že se v budoucnu pobyt u poličských rybníků stane populárnější destinací. „Přistěhovalo se sem už dost lidí, ale jak je vidět, pořád je tady klid a pohoda," dodává Leoš Velička. Některým sousedům se klima, lokalita, čisté ovzduší i vůně ranní rosy u vodní plochy zalíbila tolik, že se pro ně stalo místem pro zbytek života.

„Podobně si to plánuji, až půjdu do penze. Na jaře a v létě chci žít tady na chalupě už kvůli tomu nádhernému prostředí a až přituhne a nepůjde už jinak, sbalíme se a na zimu vyrazíme zase do bytu," uzavírá Leoš Velička.   (bs)