Pokud jsou Jičíňáci pyšní na své město, po návštěvě opraveného kina budou pyšní i na staronovou tvář biografu, který byl poprvé otevřen v roce 1923. Po pětadevadesáti letech prošel během 15 měsíců renovací za 40 milionů, při které zbyly ze stavby pouze obvodové zdi, některé původní dveře, část schodiště a oken. Jičínští ale požadovali zachovat ráz divadla tak, jak ho vyprojektovala firma Gröger, Hemerka a spol. Podařilo se, architekti Ladislav David a Jakub Středa měli šetrnou ruku a dokázali spojit historii se současností. Nový sál sice nabízí méně křesel pro návštěvníky, zato posezení je opravdu luxusní. Ohromila nás technologie Dolby Atmos, 3D objektový zvuk, který stál dva miliony, ale návštěvníkům přináší nezapomenutelný zážitek. Zvuk přenáší živý, pulsující, ba přímo hmatatelný.

Ze vstupního portálu zmizelo staré železné schodiště. Rozšířilo se hlavní foyer, a to i do prostor v patře. Nové jsou šatny a zázemí pro účinkující, které dosud chyběly. Druhé předsálí je obohaceno sbírkou starých promítacích strojů. Obnovou prošly také veškeré sítě a technologie budovy. Obklady a dlažba jsou v duchu první republiky a jsou laděné do barev tehdejšího filmu, tedy černé a bílé korespondující s původním vzorem dlažby v předsálí.

„Techniku jsme při digitalizaci biografu v roce 2011 pořídili špičkovou a je stále na nejvyšší možné technologické úrovni co se týče obrazového rozlišení,“ vyjadřuje se Miškovský k technickému zajištění.
„Je to výstřel do vesmíru, nemění se to, je to nejlepší kino v republice technikou i tím, jak vypadá,“ říká jeho provozní Michal Miškovský.

S dojetím v hlase mluvil o kulturním stánku šéf Kulturních zařízení města Jičína Pavel Nožička, jehož život je profesionálně propojen se zdejším biografem šestadvacet let. Historii budovy shrnul při slavnostním zahájení starosta Jan Malý. Původní Kino Svět navštívil jako malý kluk, mezi jeho prvními zhlédnutými snímky byla pohádka Pyšná princezna a Král Šumavy. „Tento okamžik by se měl zapsat do dějin kultury našeho města,“ řekl při slavnostním znovuotevření filmového chrámu.

HISTORICKÉ PŘEDÁNÍ ANDĚLA NA JIČÍNSKÉ SCÉNĚ
„Toto město má velké plus, protože objevilo pana Miškovského, osobu velice kreativní na to, aby uvedla kino do života. Proto bych přál, aby biograf přilákal hodně diváků,“ nešetřil slovy chvály starosta.
„Krásno se do Jičína vrací,“ řekl k přestavbě kina architekt Ladislav David, který starostovi města předal anděla strážného. Ten by měl kulturní stánek střežit nejméně do jeho stovky.

„Věřím, že se splnil sen jičínským obyvatelům i lidem v okolí. Myslím, že se to povedlo. Je tu spojená historie i současnost. Stavba zpočátku dvacátého století a moderní technologie z jednadvacátého století dává spolu smysl,“ uvedl ředitel dodavatelské firmy Chládek a Tintěra Pardubice.

A protože jsme v kině, o jeho renovaci se první návštěvníci dozvěděli z natočeného časosběrného materiálu. Originálně bylo kino znovuotevřeno. Místo slavnostní pásky se stříhal filmový pás. Patronkou jičínského biografu se stala rodačka, herečka Jana Plodková.

Rekonstrukce stála 40 milionů bez DPH. Hotova byla za 15 měsíců. Zhotovitelem byla firma Chládek a Tintěra Pardubice. Biograf Český ráj byl slavnostně otevřen v roce 1923. Po celkové opravě byl znovuzprovozněn 15. června 2018. Kino bylo původně otevřeno jako Divadlo Český ráj, v roce 1939 dostalo jméno Divadlo Mrňákovo, kam bylo v roce 1949 umístěno Kino Svět. Název Biograf Český ráj se objevil až v roce 1994.

OHLASY
Šéf infocentra Jakub Šeps: „Jsem nadšený z celku. Takhle krásné kino rozhodně nikde nemají. Zaujal mě dolby zvuk, to je opravdu zážitek, ze kterého mě mrazilo.“

Herečka Jana Plodková, patronka jičínského kina: „Jsem potěšena touto krásnou proměnou, je krásné, že biograf dostal tak nádherný kabát a zvuk, ten mě dojal. Je to obrovský zážitek.“

Ředitel vodohospodářské společnosti Richard Smutný: „Líbí se mi architektura, je to nádherná prvorepubliková moderní stavba. Zvenku je to moc krásné.“

Bývalý starosta Jičína Ivan Matějka: „Překvapilo mě hlediště, je fantastické. Vzpomínám, když jsme tu byli jako maturanti na pásmu básní Karla Čapka, které přijela recitovat Olga Scheinpflugová a Jaroslav Vojta. Pak pamatuji v roce 1968, když se tu promítal film ze srpna. Bylo narváno.“