Kliknutím zvětšíteKauza šikany v bělohradské škole rozpoutala debaty o integraci ukrajinských dětí. Škola začátkem týdne případ prošetřila a bude na něj reagovat preventivními opatřeními, podle ohlasů z dalších koutů Česka se ale problém netýká jen jedné školy. „Mrzí mě, že se celá kauza svezla po jedné škole, neměl jsem na mysli žádnou konkrétní. Děti se mi svěřily samy a já chtěl otevřít celospolečenskou debatu o xenofobii a šikaně,“ říká osmadvacetiletý starosta Tetína Matěj Hlavatý, který na problém v říjnu upozornil.
Podle oblastního metodika prevence Lukáše Nálevky stojí nyní školy nejen na Jičínsku před výzvou, jak se k situaci postavit. Úřady ani inspektoři z České školní inspekce totiž dosud v Česku neodhalili mnoho incidentů šikany ukrajinských dětí. Pod příspěvkem Matěje Hlavatého se jich ale vyrojilo hodně. „Je namístě, aby školy posílily třídnické hodiny se zaměřením na šikanu a xenofobii a podpořily tak vznik bezpečného prostředí, kde se šikanované dítě bude mít na koho obrátit, pokud mu je ubližováno,“ říká Nálevka.
Šikanu je třeba hlásit a prošetřit
Kauza začala jediným tweetem.
Hlavatý měl podle svých slov v úmyslu prostřednictvím sociálních sítích upozornit na to, jak se narážky rodičů mohou podepsat na chování dětí k ukrajinským spolužákům. Podle prvotních informací měly děti provokovat Ukrajince hlasitou reprodukcí ruské hymny a narážkami na rusko-ukrajinský konflikt.
„Děti se mi mezi řečí svěřily s tím, že jim ostatní ve škole pouštějí ruskou hymnu a že jim říkají, že Rusko vyhraje a Ukrajina je špatná. Prý se s tím nikomu nesvěřily, tak jsem je upozornil, že když jim někdo ubližuje, musí to říct,“ popisuje začátek celé kauzy Hlavatý.
S tím souhlasí také Lukáš Nálevka. Pravidelně dochází do škol na třídnické hodiny a s dětmi, učiteli a rodiči konzultuje případy šikany a způsoby, jak jí předcházet. „Je potřeba podpořit spolupráci žáků, vytvářet bezpečné prostředí, ve kterém se ostatní šikanovaného dítěte zastanou, místo aby mlčeli, nebo se přidali. S dětmi si o jinakostech povídat a vysvětlovat. Na většině škol se to už děje, hodně záleží také na třídním kolektivu a učiteli. Když jsou v pohodě, šikana nemá pevný základ,“ vysvětluje metodik prevence.
Základní škola v Lázních Bělohradě začala celou záležitost prošetřovat ihned po podzimních prázdninách. Podle ředitelky Miroslavy Brychtové se nicméně zjistilo, že děti nejednaly s úmyslem spolužáky z Ukrajiny šikanovat. K incidentu s ruskou hymnou mělo dojít v květnu nebo v červnu na školním dvoře a skupinka, která si ruské písničky nahlas pouštěla, prý neměla v úmyslu tím ukrajinské děti provokovat nebo jim ublížit. Přesto podle ředitelky škola plánuje další setkání s rodiči i posílení třídnických hodin, aby si všichni spolužáci uvědomili, že i nepatrnými bezohlednými narážkami mohou někoho ranit.
Nejen ve školách
Podle Hlavatého ale nezáleží na tom, kdy a kde k incidentu došlo, pokud tím děti někomu ublížily. „Zažil jsem podobnou situaci i v čekárně u doktora, kde dospělá žena bez důvodu křičela na ukrajinské dítě. Když pak děti vidí, jak se chovají jejich rodiče a jak se vyjadřují třeba právě proti Ukrajincům, přebírají to taky,“ popisuje.
Více o případu čtěte zde:
„Tady narážíme na přesnou definici šikany. Podle mě bychom měli děti učit, že jejich poznámky mohou někoho zranit, a je třeba si na to dávat pozor. Ve chvíli, kdy je někomu ubližováno, byť ne přímo cíleně, nesmíme to tolerovat,“ dodává starosta.
Sám se podle svých slov v dětství setkal s homofobně motivovanou šikanou. Nyní se domnívá, že je nepřijatelné, aby se tolik dětí na českých školách se šikanou setkávalo. Problém přitom často vyplývá z poznámek, které děti zaslechnou doma od rodičů.
„Nejde jen o Ukrajince. To samé se týká dalších menšin. Pod mým tweetem se objevily další, mnohem horší případy šikany ukrajinských dětí, takže je vidět, že se to skutečně děje, a nesmíme to zametat pod koberec. Jsem rád, že kauza takto vybouchla a že se o problému začalo mluvit,“ říká Hlavatý.
Optimistické vyhlídky
Lukáš Nálevka nicméně dodává, že podle jeho zkušeností z Jičínska se ve většině tříd daří děti z Ukrajiny začlenit. Často jich je víc, tudíž mají oporu v sobě navzájem, ti komunikativnější, kteří stihli rychleji pokročit v češtině, si hledají kamarády a důvěrníky i mezi českými spolužáky.
„Podle mých zkušeností se i učitelé snaží být k ukrajinským dětem vstřícní, získat si jejich důvěru, aby se snižovalo riziko takzvané latentní, neohlášené šikany,“ podotýká.
Budoucnost integrace ukrajinských dětí do českých škol proto vidí převážně optimisticky. „Obezřetnost a prevence jsou namístě, o problému je potřeba mluvit. Ale nemůžu říct, že bych měl vyloženě negativní zkušenosti. Jeden špatný případ nevyrovná devadesát devět dalších tříd, kde vše funguje dobře,“ dodává Nálevka.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
