Ohromný vícepatrový objekt někdejší Dixovy brusírny dřeva z roku 1868 majestátně trůní u silnice z Horního Maršova na Pec pod Sněžkou či Malou Úpu. Zvenčí zachovalý, uvnitř zbídačený. V útrobách industriální památky chce po dlouhých letech strádání a nevyužívání rozproudit život.

Multikulturní centrum i sušírna hub

Spokojeně sledoval, jak si návštěvníci dne otevřených dveří vychutnávali kávu v jednom z podlaží. „Ukazuju lidem, jaké by to bylo, kdyby to tu žilo,“ povídá. Pražírna kávy, pivovar, krkonošská restaurace s regionální kuchyní, pekárna, multikulturní centrum s výstavní plochou nebo také sušírna hub. To jsou plány, které hodlá Karel Chotek zrealizovat.

Společně s kolegy a přáteli založil vědecký a kulturní spolek Fabrika Temný Důl. Přiznává sice, že jeho úmysly se nesetkávají pouze s příjemnými ohlasy na snahu vzkřísit tuto nemovitou kulturní památku, nicméně se může opřít o podporu zástupce rodinného klanu Dixových, kteří fabriku v Temném Dole postavili před 149 lety.

Dixovo dílo žije dál

„Jsem rád, že jsem se dožil toho, že objekt, který členové našeho rodu založili a v němž dlouhou dobu podnikali, našel nového energického majitele,“ říká pětasedmdesátiletý František Norbert Dix. „Dřevo, papír a možnost zaměstnávání místních obyvatel byly slavnou minulostí továrny. Chátrání a divoká privatizace jsou stopou současnosti. Těší mě, když vidím, že se fabrika stává už dnes místem, jež slouží k setkávání lidí. Nejen místních, ale hlavně lidí zajímavých, kteří jsou ochotni udělat něco pro druhé. Karlovi a jeho kolegům ze spolku přeji hodně elánu na cestě za jejich vysněnou Fabrikou,“ vzkazuje s optimismem potomek rodiny Dixových, která v brusírně zpracovávala dřevo na výrobu papíru.

Jak to v ní vypadalo, na to se přišly podívat ve čtvrteční sváteční den stovky návštěvníků při celodenním programu. „Jejich velký zájem mě motivuje pokračovat v záchraně objektu,“ tvrdí Karel Chotek.

Pořídit si továrnu v horském prostředí ve zdevastovaném stavu, to chtělo kus hrdinství. S jakým záměrem jste fabriku pořizoval?
Zachránit ji, aby nespadla a nezchátrala. Nechci z ní vytvořit továrnu, ve které by lidi museli být zavření a makat, ale vytvořit prostor, kde budou mít otevřené dveře a cítit se dobře.

Nový majitel fabriky z roku 1868 v krkonošském Temném Dole Karel Chotek chce proměnit zanedbaný prostor v kulturní centrum, pivovar, regionální restauraci, pražírnu kávy či sušírnu hub.

Od koho jste nemovitost, která je kulturní památkou, kupoval?
Od společnosti Orea - Invest z Ostravy. Koupě byla komplikovaná a složitá. Objekt byl zatížen břemeny přístupu k němu. Byly v soukromém vlastnictví, vyjednávání o prodeji se kvůli nim protáhlo a trvalo delší dobu.

Kolik vás to stálo?
Částka se pohybovala v řádu milionů korun.

Jak jste vůbec na továrnu v Temném Dole, která patří katastrálně pod Horní Maršov, přišel?
Jsem sice z Prahy, ale cítím se napůl z Krkonoš, protože odmala jezdíme do hor. Máme tady chalupu. Od dětství jsem viděl, v jakém stavu je fabrika v Temném Dole. Část života jsem strávil v Praze a část chci věnovat práci na záchraně továrny v Krkonoších. Doufám, že se mi to vydaří a v dohledné době dokážeme část objektu zprovoznit tak, aby byl denně otevřený lidem. Věřím, že se nám povede najít i další nadšence, kteří nám pomůžou.

Máte řadu plánů. Kulturní centrum, krkonošskou restauraci, pivovar, pekárnu, pražírnu kávy, sušírnu hub. Najdou všechny aktivity uplatnění na tak obrovské ploše?
Projektů máme tolik, že i tak velký prostor je na jejich zrealizování malý. Bude to běh na dlouhou trať, protože projekty musí schvalovat památkáři. Ale chceme jít postupnými kroky a dávat do pořádku patro po patru. Není cíl udělat najednou celou továrnu. To bychom otevřeli za deset let. My chceme, aby byla otevírána postupně. Aby lidé mohli vidět, na čem pracujeme.

Teď viděli především hodně nepořádku. Co s tím budete dělat?
Vyklidíme, odstraníme a odvezeme. V takovém stavu, v jakém byla továrna při dnu otevřených dveří, ji viděli lidé naposledy. Stěžejní bude také vybudovat v blízkosti objektu parkoviště. Auta lemovala silnici, která byla ucpaná. To budeme muset řešit. Stejně tak čističku a přívod vody, která tady chybí.

Kde se tam vzaly předrevoluční lyžáky značky Svit z tehdejšího Gottwaldova, naštosované v krabicích v jedné z hal?
Je to taková výpověď o ne vždy povedené privatizaci. Byly do Temného Dolu vyvezeny, když při převratu režimu skončila firma Mechanika Praha. Továrna se pak měla změnit na výrobnu teflonového nádobí. K tomu nedošlo, objekt byl prodán do soukromého vlastnictví a vydrancován. Pak ho převzala ostravská společnost Orea - Invest, od které jsem fabriku koupil.

Byla to dobrá investice?
Byla dobrá v tom, že jsem objekt zachránil před zchátráním. Když jsem dostal klíče a přišel do fabriky, tak do ní pršelo a vnitřek byl značně podmáčený. Teď už do něj neprší a lidi si uvnitř dávají kafe.