"Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala bledé líce, plné vrásků, nahlížela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lásky; dávno tomu, co mne posledně žehnaly staré její ruce!" tak se v úvodu knihy vyznala spisovatelka Božena Němcová k ženě, která se stala předobrazem její hlavní hrdinky.

Místo narození: Křovice

Narodila se před 250 lety jako Marie Magdalena Čudová, ale ne ve statku v Olešnici v Orlických horách, jak stojí v Babičce, ale v chalupě Křovicích u Dobrušky. Matriky z té doby se nedochovaly, staly se obětí požáru Dobrušky v roce 1806. Ale když se v únoru 1792 v Kladsku provdala za Jiřího Novotného, bylo jí podle matričního zápisu 22 let. A nejen o místě, odkud babička pocházela, si spisovatelka příběh tak trochu "přibarvila".

"Babička měla syna a dvě dcery," uvádí ve svém románu.

Ve skutečnosti je v matrikách zaneseno pět synů a čtyři dcery manželů Novotných.

Ani babiččin muž Jiří Novotný nebyl z Olešnice, ale z Dobrušky, nebyl jedináček, nebyl synem vdovy (matka zemřela dříve než jeho otec) a ani nestudoval piaristické gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, protože se údajně měl stát knězem.

"Můj nebožtík Jiří sloužil v pruském vojsku a já strávila ve Slezsku patnácte let," vyprávěla babička kněžně Zaháňské. I o tom, že zemřel od střelné rány, když vypukla rebelie v Polsku a pruský král s Rusem tam vtrhli. Prý mu dělová kulka utrhla nohu a uřízli mu ji.

Babička přežila paní kněžnu o dva roky

Po stopách klíčových postav knihy Babička se pustil královéhradecký historik Jaroslav Šůla, který jejich osudy představuje v publikaci Marie Magdaléna Novotná-Čudová: doba, krajina, rodina.

Lze se v ní například dočíst, že dobrušský rodák tkadlec Jiří Novotný se nechal naverbovat do pruské armády dobrovolně a neskonal v bitvě roku 1794, ale jako propuštěný voják tkalcoval v Kladsku a zemřel na souchotiny až roku 1805. "Babička" se po letech strávených v Kladsku a pravděpodobně v Zaháni vrátila do Čech a prožila necelých deset let v Ratibořicích.

Božena Němcová pak popisuje babičku po jejím příjezdu do Ratibořic. Prý měla vlasy bílé jako sníh, scvrklé ruce a jen čtyři zuby. Jestliže to bylo skutečně v roce 1825, kdy Barunka byla pětileté děvče, bylo jí teprve 55 let!

Když potom svou babičku v románu nechala zemřít a pohřební průvod se ubíral kolem ratibořického zámku, v jeho okně se objevila kněžna a "smutný zrak její ho provázel".

Marie Magdalena Novotná - Čudová však své poslední dny nestrávila v Ratibořicích a kněžnu dokonce přežila o dva roky. Jak píše Jaroslav Šůla, odešla do Vídně, kde své nejmladší dceři vychovávala děti a zemřela v naprosté chudobě roku 1841, zatímco "paní kněžna" již roku 1839.