Ten však v březnu odstoupil a pro královéhradeckou krajskou organizaci nastaly dva měsíce hledání a jednání. Teprve na konci května mohla TOP 09 oznámit, že i ona už lídra má. Je jím poslanec a bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger.

TOP 09 dlouho hledala a myslím, že vás i dlouho přemlouvala…
Kromě Adolfa Klepše měla krajská organizace ještě další dva výrazné lidi, kteří to však odmítli. Já jsem byl osloven asi před dvěma měsíci, ale myslel jsem si, že by se měli trošku snažit ti mladší, a navíc mám funkcí, které mě vytěžují, někdy i více, než bych si přál. Ale to váhání bylo tak dlouhé a nejistota tak velká, že jsem se trošku rozzlobil a rozhodl se, že to tedy vezmu. Já jsem v TOP 09 s řadou věcí nespokojen, ale cítím vůči ní odpovědnost. V našem kraji jsme navíc měli vždy dobré výsledky a nechtěl jsem, aby to skončilo malérem nebo ostudou.

S kolika mandáty byste byli spokojeni?
Čtyři mandáty bych považoval za velký úspěch. Minule jsme šli do voleb se Starosty, konec spolupráce na krajské úrovni se však očekával a my jsme se na to připravovali, takže teď se musíme snažit sami. Ale i v našich řadách je dost starostů.

Vy jste se krajské politice nikdy nevěnoval. Sledujete ji?
Kraj jsem sledoval spíše okrajově. Teď mě čeká doškolení a myslím, že léto bude dobrá příležitost jak se tomu intenzivně věnovat, mluvit o krajských záležitostech s lidmi a číst věci detailně, abych byl připraven do krajské politiky vstoupit, ať už to bude na jakékoliv úrovni.

Problémy ve zdravotnictví ale znáte…
Síť nemocnic je vcelku optimální, ale máme zbytečně velké množství akutních lůžek: bylo by tedy potřeba  zrevidovat, zda je dost lůžek pro následnou péči. Když drahé akutní nemocnice odléčí pacienta třeba po operaci nebo mozkové mrtvici, je výhodné, když se předá do rehabilitačního zařízení nebo do ošetřovatelské péče, kde se může pár týdnů stabilizovat, než se vrátí do běžného života.  Například ve skandinávských zemích mají  akutních lůžek o polovinu méně než my. Následná péče je tam velmi ceněna a rozhodně není pokládána za nějakou podřadnou medicínu.

V kraji však začínají chybět lékaři.
Řešení nedostatku lékařů je obtížné. Jde hlavně o problém nemocnic, kde jsou lékaři přetíženi. Zdravotníků tam nějak dramaticky neubývá, problém je v tom, že nemocniční medicína se díky novým technologiím rozšiřuje, roste počet sofistikovaných vyšetření i operací. Za sedm let se počet pacientů jen v nemocničních ambulancích zvýšil o 15 procent. A tak práce přibývá, ale zdravotníků ne, takže jsou přetížení, nespokojení a kdo může, uteče do ambulance. V oborech praktického lékařství nikdy přebytek lékařů nebyl a není ani teď. S tím by ale měla spíše něco vláda. Je to otázka peněz, protože podíl zdravotnictví na hrubém domácím produktu klesá, zatímco ve všech vyspělých zemích tento podíl velmi výrazně stoupá.

Kritici kraji vyčítají špatně nastavené smlouvy s pojišťovnami.
Není to tak jednoznačné. Zášť zdravotníků se proti pojišťovnám obrací velmi snadno, ale já si myslím, že dělají, co mohou. Konkrétně Všeobecná zdravotní pojišťovna se nyní chová velmi seriózně.

Takže není pravda, že za stejný úkon dostává jedna nemocnice víc a druhá méně?
Systém plateb byl za dvacet let vývoje velmi deformovaný. Některé nemocnice dostávaly méně a některé více, také některé pojišťovny platily podstatně méně než jiné, a také kraje se lišily tím, kolik peněz na hlavu dostávají. V roce 2005 činily tyto rozdíly až 50 procent.

Jak si tehdy stál Královéhradecký kraj?
Docela rozumně. I v Pardubicích to bylo docela dobré. Tamější nemocnice dlouho neprosperovaly, ale v posledních asi osmi letech, kdy je převzalo nové vedení, se to výrazně změnilo. Když jsem působil na ministerstvu, velmi jsem se snažil o to, aby se úhradové mechanismy srovnaly. Zavedli jsme systém platby za diagnózu, jehož spuštění jsme rozfázovali na čtyři roky a už na konci druhého roku bývalé okresní nemocnice zaznamenaly velký rozdíl…

Lékař, ředitel, poslanec, ministr
Leoš Heger (68) absolvoval Lékařskou fakultu UK a pracoval v Česku i v zahraničí jako lékař a učitel v oboru rentgenologie. Během 90. let působil v manažerských pozicích ve Fakultní nemocnici a na Lékařské fakultě UK v Hradci Králové, v letech 1996 až 2009 řídil Fakultní nemocnici Hradec Králové. V roce 2009 vstoupil do TOP 09, o rok později byl zvolen do sněmovny a krátce nato nastoupil do čela ministerstva zdravotnictví. Ve funkci skončil v roce 2013, a stal se tak nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví v polistopadové éře.

Nemohu se nezeptat na zrušené poplatky. Jak moc ve zdravotnictví chybí?
To je hodně politicky- ideologická záležitost…

To je. Ale byly tady - a teď nejsou.
Poplatky mimo jiné každého, kdo šel k doktorovi, jako by upozornily: Dej si pozor, přece jen to není zadarmo. I když těch 30 korun bylo málo, stejně měly regulační schopnost a jejich zánik vedl k tomu, že pacientů přibylo, což zase souvisí s nedostatkem zdravotnického personálu. Ale pět miliard za poplatky prostě chybí. Přitom by pomohly řešit ty největší tenze kolem platů zdravotníků. Až politické vášně ustanou, o poplatcích se zase začne mluvit, ale musí se víc dbát na sociální strop. Marná sláva, přestože jsme zemí, která má procento chudoby jedno z nejnižších v Evropě, 20 procent lidí ohrožených chudobou tady je - a musí se s tím počítat.

Sledujete fungování Krajského úřadu?
Když se zakládal Krajský úřad Královéhradeckého kraje, byla u toho řada lidí, kteří tam působí dodnes. Já jsem tehdy znal šéfovou krajského úřadu paní doktorku (Ivanu) Křečkovou a pokládal jsem ji za mimořádně schopnou, slušnou a do práce zapálenou dámu. Teď, když jsem hledal zdroje, z nichž budu čerpat informace o kraji, zjistil jsem , že v roce 2014 dostala titul Manažerka roku. A udělalo mi to velkou radost, protože i z toho je vidět, že úřad běží dobře a že tam působí profesionálové. Lidé, kterých jsem se ptal, si to myslí také. Jediná výtka, kterou jsem slyšel, se týkala nepovedeného výběrového řízení na veřejnou autobusovou dopravu.

Co si myslíte o nápadu, že by kraj po nezdařeném tendru provozoval veřejnou autobusovou dopravu sám?
Já jsem o tom slyšel, ale bez hlubších znalostí celé věci se to nedá posoudit. Ve zdravotnictví obecně je outsourcing, tedy provozování věcí externí firmou, prokletá záležitost. Nejstrašnějším příkladem je nemocnice na Homolce, kde utekla spousta peněz. My jsme v hradecké fakultní nemocnici provozovali vlastní nemocniční prádelnu velmi ekonomicky. Ale když neseženete zkušené lidi, je lepší na to mít firmu.  Kdyby to chtěl krajský úřad realizovat, jistě si vyslechne  od politických oponentů své. Ale pokud soutěž bude drhnout, možná by nebylo od věci to vyzkoušet.

Podnikatel, který vlastní 35 procent ve společnosti Královéhradecká lékárna, je připravený prodat svůj minoritní podíl Královéhradeckému kraji asi za 50 milionů korun. Měl by na to kraj přistoupit?
Myslím, že by se to Zdravotnickému holdingu Královéhradeckého kraje vyplatilo. Takhle uvažuji já, ale samozřejmě by to chtělo nějakou podrobnější expertizu.