Magnusek: Někdy jsem měl pocit, že se na muzeum skládáme jako na Národní divadlo

V sobotu dopoledne se muzeum slavnostně otevřelo veřejnosti. Bylo patrné, že velké množství příchozích Tomáše Magnuska příjemně překvapilo a dojalo. „Udělali jste mi radost, že jste přišli," rozhlížel se po davech lidí a hned začal vysvětlovat: „Zásadní věc je ta, že muzeum nepostavil jen Magnusek, ale desítky až stovky lidí. Někteří nám přispěli finančně, jiní poslali třeba kamion cihel. Těch, kteří pomohli, nebylo málo. Někdy jsem měl pocit, že se na muzeum skládáme jako na Národní divadlo," pousmál se filmař.

BYLA TO RUINA, NA STŘEŠE ROSTLY STROMY

Zavzpomínal, že budovu tehdy koupil jako ruinu z jejíž střechy rostly stromy. „Nebylo jednoduché podívat se na tu hrůzu a představit si, že z ní může být něco jiného," zavzpomínal Magnusek a dodal: Chtěl bych poděkovat všem lidem kolem mě, kteří to neměli vůbec jednoduché. Jednou z nejdůležitějších osob, která stála od začátku při mně, je moje účetní," rozesmál všechny příchozí. Poděkoval i kastelánovi ratibořického zámku Ivanu Češkovi, který ho do rekonstrukce budovy údajně „namočil".

Patronem muzea se stal herec Martin Dejdar. „Je to stejný blázen jako já. Nebál se dát peníze do něčeho, co nemusí vyjít. Statečně vymýšlí aktivity nad rámec toho, co by musel. Je to prima chlap a dokonce i hezkej, na to, kolik mu je," dobíral si filmař herce.

Slavnostní a doslova historický okamžik si nenechali ujít ani herečka Libuše Švormová, českoskalický starosta Martin Staněk i Pavel Hečko z krajského úřadu. Na pódiu nechyběla také celá rodina Magnuskova – přítelkyně Gábina a děti Terezka a Vojta.

Starosta České Skalice poznamenal, že Ratibořice po dlouhé době spánku ožívají, a to díky novému muzeu, rozsáhlým investicím správy zámku a Národního památkového ústavu a také zásluhou města, které za podpory kraje buduje přístupové komunikace do Ratibořic.

Minikáry se hbitě proplétaly mezi kužely

Spokojeně se usmíval i kastelán ratibořického zámku. „Jsem moc rád, že pan Magnusek vzal před několika lety naši debatu vážně a dnes se můžeme těšit z hotového díla. Byla zachráněna jedna historická budova v areálu Babiččina údolí, která je národní kulturní památkou. Jsme rádi, že ten dům nespadl, protože mu to v posledních letech hrozilo," připomněl Češka.

Martin Dejdar připustil, že sice jsou s Tomášem Magnuskem podobní „blázni", ale právě bez takových lidí by dnes nevzniklo skoro nic. „Myslím, že tyto chvíle byly snem Tomáše a nás všech, kteří na tom pracovali. Dnešní den je důkazem, že dobré věci se dějí," usmíval se patron muzea a prozradil, že muzeum je prvním krokem ještě dalšího projektu, o kterém do budoucna uvažují.

HERECKÝ DŮCHOD STRÁVÍ V RATIBOŘICÍCH

„Vzniklo by tady místo, kde by by mohli dožít ti, kteří celý svůj život věnovali právě vám, divákům. Často zůstávají ve staří osamocení a pokud by se to podařilo, mohli byste se tady s nimi potkávat. Určitě by je drželo nad vodou, že mohou žít mezi svými, mezi kolegy a přáteli," řekl Dejdar a vzápětí zažertoval: „Já už tady mám kamrlík domluvenej. A budu řídit parkoviště, to by mi šlo."

EXPONÁTY BUDOU POSTUPNĚ PŘIBÝVAT

Podle slov Martina Dejdara se sbírka muzejních exponátů bude i nadále rozrůstat. Domluvené jsou už například běžky Pavla Nového z filmu S tebou mě baví svět, tepláky Jakuba Prachaře, ve kterých odzpíval a odehrál klip „Jsem gay" a spousta další věcí například od Jiříny Bohdalové, Miroslava Donutila, Jiřího Bartošky a mnoha dalších.

Slova chvály a díků pronesla i herečka Libuše Švormová. Ocenila i nápad rozšířit muzeum na případný herecký domov. „Máme s Petrem Nárožným v jedné hře krásnou větu. On říká – …a v tom domě bychom pak mohli jako herci také hrát. Každej by hrál, na co si vzpomene. Takže na to se možná také těším," usmívala se.

Herecký dům Viktorka se stal novou turistickou zajímavostí nejen v Ratibořicích, ale minimálně v celé České republice. Návštěvníkům je k dispozici muzeum, restaurace, víceúčelový sál, pokoje hotelového typu, welness a zázemí pro hosty. U budovy vznikl rovněž první chodník slávy a připravuje se herecká alej, která bude připomínat osobnosti, které už nejsou mezi námi.

Cyklobusy už pomalu ladí své motory