Sázka na švestku

Toto číslo po loňské nevalné úrodě švestek může vypadat jako překvapivě vysoké, ale jak Bohuslav Pokorný z koštérské poroty vysvětlil ne všechny vzorky jsou výsledkem destilačního procesu poslední sklizně. „Na švestku soutěžící hodně vsázejí. Proto na Martínkovický košt neváhají přinést to, co považují za nejlepší, co doma mají, a tak jsou tu vzorky slivovice i tři, čtyři roky staré,“ říká Bohuslav Pokorný, který jako provozovatel pálenice potvrzuje, že švestek za poslední období příliš nezkapalnil. „Bylo toho vloni opravdu hodně málo. Jednoznačně nejvíce se pálí z jablek.“

Nebylo ani na knedlíky

Pravidelným účastníkem Martínkovického koštu je i Pavel Poživil z Bíle Třemešné. „ Chyběl jsem jednou před třemi lety, když měla dcera úraz. Strašně rád se sem vracím – i se vzorky, které přihlašuji do soutěže,“ říká, že jeho největším úspěchem byla divácká cena za meruňkovici. „Letos jsem přihlásil opět meruňku a ještě švestku. Meruňky jsou tu dvě a obě jsou dobré,“ je trochu na rozpacích, protože ruku do ohně by při určování té své nedal. „Želízko v ohni mám i ve slivovicích, ale tam jsem se ještě nedostal – košt je dlouhý, tak to musím prokládat vodou a zajídat,“ usmívá se a potvrzuje, že loňský rok byl na švestky slabý. „Ze čtrnácti stromů jsme neměli ani na knedlíky, ani na koláč. Musel jsem si švestky sehnat jinde.

Hrdí vítězové

„Z dosavadních ochutnávek mám zatím největšího favorita hruškovici č. 44, to tedy byla dobrota,“ uznale pokyvuje hlavou. Porotci ale rozhodli jinak – z hruškovic zvítězila Eva Hornychová z Bezděkova, nejlepší jablkovici měl domácí Miroslav Steiner, v kategorii směsky triumfoval tradiční sběratel ocenění Ladislav Čech ze Suchého Dolu a cena za nejlepší slivovici putovala k radosti silné polské skupiny díky Zbyšku Kozelkovi k našim severním sousedům.

Jen několik málo zasvěcených návštěvníků koštu tušilo, že se u rozlévacího pultíku míjejí s držitelkou Nobelovy ceny za literaturu, kterou si vloni převzala polská spisovatelka Olga Tokarczuková „Už mnoho let bydlí v Martínkovicích naši přátelé a často je jezdíme navštěvovat. Navíc Martínkovice jsou zhruba jen deset kilometrů od obce Krajanów na polské straně, kde mám dům. Hranice pro mě nehraje roli,“ usmívá se Olga Tokarczuk, pro kterou je přirozené pohybovat se na obou stranách hraničních Javořích hor. I uznávaná spisovatelka koštovala soutěžní destiláty a k jednotlivým číslům vzorkům si zapisovala hodnocení. „Mám tu své favority, je to pro mě příjemná záležitost,“ přiznala, že jí české destiláty chutnají. „Jsem tu na koštu už podruhé a až budu mít v Krajanowě zrekonstruovaný dům a budu tu bydlet natrvalo, tak sem budu jezdit častěji,“ přiznává spisovatelka, že se v anonymitě na české straně cítí příjemně. Jak sama říká, tak Nobelova cena se jí promítla do života ve všech směrech. „To je téma na velmi dlouhé povídání,“ dodala Olga Tokarczuková, která se v aktuální tvorbě zabývá dvěma tématy, které se odehrávají v jejím okolí. „Jsem trochu taková polská Božena Němcová,“ dodává s úsměvem a odchází s kalíškem ochutnat další vzorek.

Jiří Řezník