Po desítky let mlýn, který je nejstarší dochovanou stavbou v Českém Meziříčí, chátral. Hrozila mu dokonce demolice. Loni byl však vyhlášen kulturní památkou a lešení u jeho průčelí napovídá, že se tu začíná něco dít.

"Nyní brigádnicky otloukáme jihovýchodní zeď, čistíme spáry, poté zeď zedníci zpevní a až se to podaří, na řadu přijde nová fasáda, obnoví se římsičky, světlík a okénko u té nejstarší části a usazena tu budou čtyři nová okna," ukazuje na dosud zazděné okenní výklenky Vlastimil Šimek ze Společnosti ochránců památek ve východních Čechách.

Zazděné byly už před lety kvůli četným nevítaným návštěvám. "Během září a října bychom měli cihly z oken odstranit. Stěna musí být hotová ještě letos. Rozpočet na ni je 170 tisíc korun. Dostali jsme dotaci 100 tisíc korun, 40 tisíc nám přispěla Alza a nějaké peníze jsme získali díky sbírce. Příští rok pak máme v plánu obnovu poškozených částí krovu a střechu. Uvidíme, kolik seženeme peněz. Rozpočet je nějakých tři čtvrtě milionu korun," říká iniciátor záchrany mlýna.

Na celkovou rekonstrukci však bude třeba mnohem více peněz. V příštím roce by se ochránci památek rádi pustili i do přízemí a jeho podlah. Byl to takzvaný kvelb, krám. Jde o nejstarší část mlýna, který byl postaven už v roce 1740.

Patronem mlýna je rodák z Pohoří Miloň Čepelka

"Právě teď jsme začali natáčet s Miloněm Čepelkou a se spisovatelkou Pavlou Horákovou, držitelkou ceny Magnesia Litera za rok 2019, krátká propagační videa. Chceme jimi oslovit veřejnost. Nejde nám o nějaké závratné částky, ale byly bychom rádi, kdyby nám lidé na záchranu mlýna něco přispěli. Miloň Čepelka je takovým naším patronem, už minulý rok provázel naším benefičním koncertem. Má rád tento kraj, kde se narodil, a rád pomůže. A babička Pavly Horákové se shodou náhod narodila tady ve mlýně," vysvětluje Vlastimil Šimek.

Uvnitř mlýna se zatím podařila nově zavést elektřina. Návštěvníci si tak v sobotu mohli prohlédnout bohaté technologické zařízení mlýna, které se tu dochovalo. Naposledy se modernizovalo na konci 19. a na počátku 20. století. V těchto prostorách má vzniknout muzeum mlynářství a případně přidružených řemesel, jako je sekernictví,

Některé práce, které ochránci třeba i s pomocí dobrovolníků zvládnou, provádějí sami. Snaží se tak uspořit. Světlo, které díky nim po letech opět proniklo do útrob mlýna, přitom odhalilo i některé zajímavosti. Dřevěné sloupy v prvním patře jsou jakousi kronikou doby, polepené jsou novinovými ústřižky z různých let.

"Je zajímavé, že tu jsou křídou napsané různé věci, takže to vypadá, jakoby mlynář odešel poměrně nedávno. A tady na dveřích jsou různé průpovídky. Asi je psali buďto krajánci nebo ti, co tu byli zaměstnaní, a třeba mleči. Možná, že když přijeli, že jim řekli, aby tu něco napsali. A tento je z 1. 9. 1929: "Pomni člověče že dnes jsi živ a zítra v hrobě, pročež pravím já k Tobě, zaplať odemletí hned, a neříkej až budu příště mlet. Olda" Mohl to být vzkaz Oldřicha Hrnčíře, posledního zdejšího mlynáře," říká Vlastimil Šimek a otevírá dveře vedoucí k další, obytné části mlýna.

V sobotu lákala na výstavu věnovanou stému výročí meziříčského rodáka, arcibiskupa Karla Otčenáška. V budoucnu tu bude mít svou expozici a připomenuta tu bude také historie obce. Mlýn by přitom neměl sloužit jen jako muzeum, ale také jako centrum pro různé dílny, workshopy, přednášky či koncerty.