Polička - Mít obrovskou zahradu s pěkným dřevěným příbytkem přímo v centru města, a přitom se vyhnout rušnému prostředí. Také to jde. Monice Senft se podařilo najít kompromis pro pobyt v létě mimo dům a navíc si ještě užívat pohodu.

„Posaďte se u nás," vítá mě Monika Senft na zahradě před svým domem a ještě mě hostí osvěžujícím mixem vody s čerstvou mátou z vlastní zahrady. Na ní si s manželem před deseti lety postavili dřevěný domek. Dnes už jsou tři. Mají syna, trvale žijí v Rakousku, kousek za hranicemi s Českem. Když jim čas dovolí, využijí každou volnou chvíli, nasednou do auta a vyrazí do Poličky právě do míst, kde už mají téměř druhý domov.

„Během roku se do těchto míst dostaneme každý druhý víkend. Jenže jak přijde doba prázdnin, vezmeme vše nutné a vyjedeme sem skoro na celé dva měsíce," vysvětluje Monika Senft.

Tam, kde dnes stojí sestavovací domek, nebylo před deseti lety vlastně vůbec nic. Bylo tu pouze volné místo v rámci zahradního pozemku, kde se dalo stavět. S manželem se dali do práce a teď  mají nádherný klidný kout. „Opodál pěstujeme nejrůznější zahradní dobroty. Vedle domku máme menší jezírko, kam jsme pořídili lekníny a pár menších rybek," ukazuje žena.

Řeknete si, že mít malý domek v centru zní divně. „I my si někdy říkáme, že to musí být otrava. Na druhou stranu to má své nesporné výhody. Všude se dostanete, když potřebujete. Blízko máme na nákupy a případně i do hospůdky, která je za rohem. A já tu mám spoustu známých a kamarádek, takže stačí vzít jen kolo a ten kousek za nimi dojet," říká Monika Senft, která vyrůstala v Poličce a do Rakouska se přivdala.

Domek navenek sice vypadá hodně malý. Jenže uvnitř zjistíte přesný opak. „Máme tu všechno, co byste našli v klasickém domě nebo na chatě," provádí mě Monika Senft. Zahradní dům je velkým otevřeným prostorem. „Když sem přijede návštěva, vyspí se tu pohodlně klidně až pět lidí. Ležíme v horním patře, dole je ještě postel," popisuje Monika Senft.

Co kdyby je v nejhorším případě omrzel ruch města, zatoužili by po přesunu do lesů, či po jiné klidnější lokalitě? „To je na tom to krásné. Domek je chytře udělaný a dá se popsat jako malá skládačka, nebo mobilní chata. Stačí ho jen rozebrat, složit, odvézt, kam se vám zamane, a na jiném prostoru ho během poměrně krátké chvíle zase sestavit. Vždycky bude vypadat jako předtím. Jen pro představu  –  před deseti lety jsme ho měli hotový za den," přibližuje výhody zahradního domku Monika Senft.

Jak si tu žijí v zimě? „Musíme hodně topit, ale skrz zdi nám teplo neuniká. To už spíš střechou, protože není pořádně udělaná," dodává žena.

Přestože už domek má svá léta, pořád vypadá jako nový. „Je to hlavně tím, že jsme se už kdysi rozhodli pro to, že dřevo nebudeme ošetřovat jakýmkoliv nátěrem. Tím by se totiž napustilo, přestalo by dýchat a brzy už by nebylo v takovém stavu jako teď. Opracováváme ho jen smirkovým papírem," připomíná žena.   (bs)

Orel přelétá mezi obory vědy

Chrudim - Regionální muzeum v Chrudimi připravilo netradiční výstavu s názvem Orel na svých perutích se vznese.  Návštěvníky při vstupu přepadne pocit, že se ocitli v chovné stanici orlů, neboť je obklopí učiněné hejno těchto dravých opeřenců.

„Orel je symbol síly, takže byl často zpodobňován na znacích, erbech či mincích. Naše výstava mapuje, kde všude se orel vyskytuje," vysvětluje ředitelka regionálního muzea Martina Vítková.

Pokud rovnou opustíme obor biologie a botaniky, kde se orel hojně vyskytuje jak v rostlinné, tak živočišné říši, můžeme přejít do fyziky, konkrétně do astronomie. „Při pohledu na noční oblohu narazíme na souhvězdí orla, zářící na jižním obzoru. Souhvězdí  pod tímto názvem znali už Mezopotámci. Řekové jej opředli bájnou pověstí o Herkulovi a Prométheovi," říká botanička regionálního muzea Simona Vylíčilová.

„Nesmíme zapomenout ani na prastaré vědní disciplíny geografii a posléze i geologii. I zde se orel často vyskytuje. V severovýchodních Čechách se rozprostírá geomorfologický celek Orlické hory. Tímto pohořím si prodírají cestu řeky Divoká a Tichá Orlice, které se mezi Žďárem nad Orlicí, Světlou a Albrechticemi nad Orlicí spojují v řeku Orlici. Obě říčky před svým soutokem byly v minulosti známé voroplavbou. Vlastní tok řeky Orlice náleží do rozsáhlého Přírodního parku Orlice, vyhlášeného roku 1996. Jeho úkolem je cílená ochrana říčních a nivních ekosystémů a ochrana celkového rázu krajiny v okolí toku.

V jižních Čechách najdeme vodní nádrž Orlík, v řetězu vltavských přehrad se jedná o největší a nejmohutnější přehradu," dodává Simona Vylíčilová.   (lv)