Bylo pár minut před sobotní půlnocí a do cíle na sněhem pokrytou Hanapetrovu paseku v lese nad Dolním Dvorem u Vrchlabí ještě přijížděly desetičlenné posádky psích spřežení. V hluboké tmě blikala jen světýlka čelovek na hlavách musherů, kterými si svítili na cestu.

Zrovna dokončily noční etapu nejstaršího závodu v republice, 26. ročníku Ledové jízdy. Na tříetapovou porci vyrážely od sjezdovky Javor v Peci pod Sněžkou. Zatímco na svahu si užívali lyžaři večerní lyžování, musheři se v tandemu s běžkařem vydávali vstříc náročné horské pouti v celkové délce 144 km. Vezli si přitom s sebou veškeré vybavení, krmení pro psy a spali v přírodě.

„Je to něco jiného, než když spí doma v klidu, ale zvládají to v pohodě,“ rozhlížela se po čtyřnohých tahounech Dana Koňáková a začala chystat svým miláčkům pozdní večeři z deseti kila masa. „Nejdůležitější je dát jim hned po dojezdu regenerační pasty, to je takový tuk. Vyhrabou se jim ve sněhu díry na spaní, zabalí se do deček, dostanou napít a po zklidnění je nakrmíme,“ doplnil Martin Kobr z Pece pod Sněžkou. Podle Jiřího Vondráka z Rudníku, který Ledovou jízdu vyhrál (již posedmé), je zásadní udržet pro psí smečku teplotní komfort. „Rychle jim nasadíme obleček, uděláme záhraby a dáme jim tam slámu. To se musí zvládnout co nejrychleji,“ upozornil. Závodníci spali vedle nich ve stanech. „Dali jsme si pod něj slámu. Máme dvě karimatky a dobré spacáky,“ řekl Kobr.

V náročném závodě bylo podstatné dobře rozložit síly. Převýšení se pohybovalo přes 1500 metrů. „To bylo to nejtěžší. Musher si musí dávat pozor, aby to z kopce dolů nepřepískl, ale udržel závodní tempo a jel spíš pomaleji a naopak do kopce co nejrychleji vyběhl,“ přidal zasvěcené rady Vondrák.