Na magický Velký pátek se děvčata před východem Slunce omývala v potoce nebo ve sněhu, dokonce i nahá, aby si zajistila zdraví a krásu. Na Velikonoční pondělí bylo nutné vedle šlehání dívek a odříkávání koled dotknout se pomlázkou dobytka a ochránit jej před nehodou. Děvče, které bylo sešleháno nejvíc, dostalo nejlepšího muže. Velikonoce v Krkonoších doprovázely různé zvyky.

„Patřily k nim jízdy na koních na Bílou sobotu, kdy jezdci z podhůří Krkonoš s prapory z kostela objížděli pole, aby jim požehnali. Velikonoční neděli zdravili velikonočním střílením," představil někdejší tradice etnolog Krkonošského muzea KRNAP Libor Dušek. „Důležitá byla stránka slovesná a hudební. Zpívaly se koledy, na kraslice se psaly veršíky a zaříkávání a předváděly drobné dramatické útvary s velikonoční tématikou. V roce 1762 ve Vrchlabí ochotnické bratrstvo sv. Škapulíře uvedlo pašijovou hru, která trvala pár dní a setkala se s velkým úspěchem," vyprávěl etnolog.

S pomlázkou začínají při východu slunce

V krkonošských velikonočních tradicích pokračuje folklorní soubor Špindleráček. Už v šest ráno v pondělí zaklepou jeho členové na dveře první horské boudy, aby v krojích vyšlehali ženské osazenstvo chalupy. Sice se nedá předpokládat, že by se dívky jako kdysi omývaly nahé ve sněhu, přesto se na koledníky pečlivě připravují. „Začínáme na Jeleních boudách, tam dostaneme snídani. Samozřejmě je pořádně vymrskáme," prozradil první cíl velikonočního putování Aleš Ramach. „Pak táhneme dolů do kraje, přes Vrchlabí až do Lánova." Pomlázka končí v pravé poledne, proto se nemůžou zastavit u všech chalup, které potkají. „Víc jak pětadvacet jich nestihneme," přiznal Ramach. Víc se nedá pořídit i kvůli obvyklému nalévání štamprliček. „To je pak hodně náročné," přiznal s úsměvem. „Nejhorší je, že všude rozlévají něco jiného."

Zavedeného zvyku se drží na horách i další generace. „Začínají chodit malí kluci za děvečkami ze školy. Je dobře, že se tradice drží a snad půjde dál," vyslovil přání.