Výrazně se totiž snížila plocha, na níž se pěstují pícniny, luskoviny a len, tedy plodiny s vysokou retenční schopností.

Podle chrudimského senátora a prezidenta Agrární komory Jana Veleby kvůli prohlubující se nerovnováze mezi rostlinnou a živočišnou výrobou dříve tradiční plodiny opustily česká pole, na nichž naopak přibylo obilí, řepky či kukuřice.

„Schopnost krajiny zadržovat vodu tím klesá, což je jednou z příčin opakujících se povodní," uvedl Veleba. Jenže ke změně druhové skladby plodin jsou čeští farmáři tlačeni trhem.

V Česku navíc denně, především v důsledku zastavování, ubývá v průměru sedm hektarů orné půdy, což při srážkách o intenzitě 100 milimetrů čtverečních představuje ztrátu retenční schopnosti pro 700 krychlových metrů vody. V letech 2000 až 2010 bylo zastavěno přes 24 000 hektarů orné půdy. Přibývá také ladem ležící půdy. V roce 1993 obdělávali zemědělci 3,2 milionů hektarů půdy, loni to bylo 2,5 milionu.

Zatímco v roce 1993 zabíraly pícniny 960 000 hektarů, loni to bylo 420 000. Plocha luskovin klesla čtyřikrát z 94 000 na 22 000 ha. Pole se lnem se snížily z 10 000 na 2000 ha. „Je třeba se vrátit k chovu dobytka a návratu zelených pícnin na ornou půdu," dodal Veleba. S přechodem k méně intenzivnímu zemědělství se však zároveň rozšířily trvalé travní porosty, které dokáží zadržet 40x větší objem vody než kukuřičný lán a 30krát více vody než pole osázené bramborami.