Letos se pustili do kusu náročnějšího. Čistírna Wolfganga Spiera a Pita Fischera je taky veselohra, místy až ztřeštěná. Má šest dějství, náročnější scénografii, spoustu převleků a trvá déle, než obvyklé dvě hodiny. Právě proto není to představení zájezdové. Za dobrým uměním ale jistě diváci z okolí rádi přijedou. Rádi přijedou, rádi si počkají. Pokud se třeba stane, že jeden z představitelů zmešká začátek divadla, jako tomu bylo v neděli 5. srpna. Sál místní hospody je útulný, nápoje pro čekající byly správně vychlazené. Hlavně, že se herec našel.

Pěkně udělaný program přinesl 34 jmen lidí, kteří buď hráli, nebo se jinak na představení podíleli. Obec má 151 obyvatel. Každý pátý občan se nějak na představení podílel. Buď hrál, nebo scénu, či rekvizity připravoval. Když řekneme hrál, míníme tím slovem, či hudbou. Soubor má totiž i svůj orchestr. Ten se s potěšením uplatnil při závěrečném křepčení, děkovačce. Diváci odmítli opustit sál a spolu s herci na jevišti si ještě jednou zazpívali píseň, jejíž text zároveň s programem vyfasovali. Že při tom plné jeviště s i s krajtou témeř živou náležitě řádilo, netřeba zdůrazňovat.

Právě tenhle moment nejlépe ilustroval atmosféru. Radost z hraní, ze zábavy, která není prvoplánová, ani plytká. Která představuje i značnou práci. Vždyť dlouhé představení stihli nastudovat od dubna. Při tom připravit všechny rekvizity, včetně dvou funkčních praček se „živou“ krajtou uvnitř, zapnutých do křížem instalovaných zásuvek.

Jest divadlo nejen zábavou pro jeviště a hlediště. Dává lidi dohromady. Díky.    proChor