„Ne, v žádném případě by to nešlo. Jsme nevychovaná společnost. To se dá použít pouze ve vyspělé společnosti. Ta naše je ale postmarxistická, chováme se anarchisticky, nemáme kulturu, nedodržujeme pravidla, takže nemůžeme takovouto věc aplikovat," má jasno broumovský historik umění Petr Staněk, který je přesvědčen, že ke zlepšení stavu společnosti by model základního příjmu nepomohl. „Pro lidi, kteří zneužívají sociální dávky, by byla jediná motivace povinnost. Pokud ale dosud neodvedli do systému ani korunu, protože nikdy v životě nepracovali, tak nikdo z nich dobrovolně pracovat nebude. Jsou líní a nemají pracovní návyky. K nim by se museli donutit. Jediná šance je stanovit pevný termín, od kdy začnou něco dělat, třeba veřejně prospěšné práce," má recept na snižování počtů povalečů.

Podle Michala Kudrnáče z Náchoda ale tento koncept rozhodně není úplně nesmyslný, a stálo by za to o něm do budoucna uvažovat. „Na druhou stranu si myslím, že v nějaké bližší nebo střednědobé perspektivě na to není naše společnost natolik vyspělá ani natolik bohatá, aby si toto mohla dovolit," uvědomuje si projektový manažer, který se orientuje na evropské dotace v oblastech životního prostředí, česko-polské spolupráce a rozvoje venkova.

„Musíme si uvědomit, že Finsko, které je jednou z nejvyspělejších a sociálně nejzdravějších ekonomik, se do toho teprve pouští. Rozhodně bude zajímavé to tam sledovat a počkat, jak se to osvědčí. Můžeme o tom uvažovat a debatovat, ale nemyslím si, že v příštích deseti, patnácti letech by bylo reálné o tom v jakékoliv podobě uvažovat v našich podmínkách," říká Michal Kudrnáč, a připomíná, že současný sociální systém zabezpečení, jenž v naší společnosti funguje, je dlouhodobě neudržitelný a určitě se jím je třeba zabývat. „Tohle je jedna z alternativ. Jestli je ale pravá to zatím těžko říct," netroufá si věštit správnou cestu.

Finsko má podle Kudrnáče v nastoupené cestě výhodu, že v něm žije zhruba o polovinu méně lidí než v Česku, je to velice efektivní stát postavený na kvalitním vzdělání a na nových technologiích, což je věc, která naší společnosti víceméně chybí.

Do diskuze na toto téma se zapojilo i několik lidí na facebookovém profilu Náchodského deníku. Například Lucie Hanušová míní, že severské sociální systémy fungují úplně na jiném principu a poživatelé dávek nejsou zvyklí je v tak velké míře zneužívat tak, jak je tomu u nás. Podle jejího názoru by tohle v České republice rozhodně nefungovalo.

„Já bych dal dávku každému, kdo pracuje a naopak kdo nepracuje, by neměl dostat vůbec nic. Pokud by šel pracovat třeba na odklízení sněhu, úklid měst, tak jen ten by měl dostat dávky. Kdo se válí doma by neměl mít ani korunu. Od pradávna se říká, že bez práce nejsou koláče!" zdůrazňuje Roman Florian.

Dominik Mervart zase vyčíslil, že průměrná mzda ve Finsku je 3384 eur měsíčně, tedy v přepočtu zhruba 91368 korun. Patnáct tisíc korun, což je částka, kterou by dva tisíce vybraných Finů měly po dva roky dostávat, je 16,5 procent z jejich průměrné mzdy.

„U nás je průměrná mzda 27297 korun, 16,5 procent z toho je 4504 korun. Výše životního minima je 3410 korun. Obvykle jsou s tím asi ale spojené i další sociální dávky jako je příspěvek na bydlení, děti či podpora v nezaměstnanosti. Takže za mě jsem určitě pro, 4500 korun měsíčně životní minimum a nulové další dávky, to by člověka dostatečně motivovalo najít si práci," je přesvědčený mladý muž.   (řez, reh)