"Do krypty se vstupuje s velkou pokorou," upozorňuje správce farnosti ve Vamberku Pawel Nowatkowski s lehkým úsměvem ve tváři. Chvíli mi to trvá, než pochopím, v okamžiku, kdy se praštím o strop do hlavy, mám jasno, proč ta pokora. Ostatně varuje před tím i nápis nad schody: Pozor na hlavu.

Shodou okolností o hlavu na dlouhou dobu přišla i nejznámější z vambereckých mumií, která se sem v pondělí po dlouhých 23 letech spolu s dalšími 33 vrátila.

"To je ona," ukazuje farář na hromadě kostí v jednom z výklenků krypty lebku.

Je to mužská lebka, která se jaksi omylem při stěhování mumií do Broumova dostala k tělu Magdaleny Grambové, jedné z nejvýznačnějších osobnosti Vamberka. Té z vlastní hlavy zůstala v rakvi jen čelist a při převozu se ztratily i nějaké obratle. A byl to Pawel Nowatkowski, který svedl na správnou stopu. Ve vamberecké kryptě, kde byly shromážděny kosterní pozůstatky z bývalého hřbitova, si všiml části lebky, která se svým tmavým zbarvením od ostatních lišila, a jak se později ukázalo, byla to ta správná.

Magdalena Grambová byla jednak majitelka zdejšího panství a také žena, která se zasloužila o věhlasnou tradici krajkářství na Vamberecku. Jak vypadala, jde skutečně o její mumii, proč je u ženského těla mužská lebka a kde "ztratila" svou hlavu? To byly jen některé ze záhad, které se snažil rozluštit tým špičkových odborníků pod vedením Bohumíra Dragouna včetně světově proslulého Cicera Moraese spolu s partou amatérských milovníků historie Vamberka. Také díky nim dnes lidé mohou i po staletích pohlédnout do její znovu oživlé tváře. Prostřednictvím moderních technologií se ji totiž podařilo ve virtuálním světě zrekonstruovat.

Že se převoz mumií z Broumovského kláštera zpátky "domů" mohl uskutečnit, je zásluhou Římskokatolické farnosti Vamberk, města Vamberk a Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, které vytvořily Spolek pro záchranu vambereckých mumií a spojily síly i se Spolkem přátel historie Vamberka.

"Že by mezi mumiemi měla být Magdalena Grambová, jsme věděli jen z ústního podání, byla určena na základě pamětí a podle bohatosti šatů. Jak se ukázalo, byla to dobrá intuice," podotýká Vladimír Sodomka ze Spolku přátel historie Vamberka.

"Až výzkum, jehož výsledky jsme představili v loňském roce, potvrdil, že se s největší pravděpodobností jedná právě o ni," doplňuje ho Miroslav Berger, další člen Spolku historiků Vamberk a mimo jiné autor publikace Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách času.

Mumie se přestěhovaly kvůli nevhodným podmínkám v kryptě nejprve do sklepa vambereckého muzea a v roce 2000 do sklepení Broumovského kláštera, kde se brzy staly pro turisty velkým tahákem.

"Původně jich bylo k padesáti. Čísla se rozcházejí, jestli jich bylo 45 nebo 46, ani není jasné, kolik jich v 90. letech bylo pohřbeno, možná 12, ale někde se píše i o devatenácti. Kvůli úpravám terénu v okolí se tam hodně začala stahovat voda, u školy se to potáhlo asfaltem, u krypty se zadělaly průduchy, svody se rozbily - voda se z krypty nedostávala pryč. Obrovsky se v ní zvýšila vlhkost, v létě voda kapala ze stropu na mumie, napadly je tak plísně a kožojedi. Tím došlo k poškození části mumií," vysvětluje Vladimír Sodomka důvody, které nakonec vedly i k rozhodnutí o jejich přestěhování.

Nyní jsou již průduchy z krypty opět zprůchodněné, vše je vyčištěné a voda je svedena jinam. Letos se plánuje ještě dokončení projektu sanačních úprav zvenku. Umístěna by sem měla být osmóza, toto zařízení pomůže odsud svádět vodu. Uvnitř krypty je pak je datalogger, který zaznamenává teplotu a vlhkost.

Mumie se vrátily do krypty, tentokrát však na vysoké podstavce, v pondělí v podvečer. Rádi jsou všichni.

"Je to završení celého našeho úsilí, které trvá už málem osm let, kdy se snažíme připravit vhodné podmínky pro umístění těchto vambereckých občanů zpátky. Všichni jsou šťastní, že zase budou doma, sem do vamberecké krypty patří. Na podzim připravujeme rekviem, kam bychom všechny, kteří nám v tom pomohli, pozvali a také otce biskupa a pana arciopata z Břevnova Siostrzonka," prozradil Pavel Nowatkowski s tím, že do té doby by měla být hotová i filmová dokumentace.

"Do zdejší krypty se pohřbívalo pravděpodobně od doby, kdy se kostel postavil v roce 1713. Magdaléna Grambová ale zemřela už v roce 1671 a je tam dlouhá mezera, kde byla přes těch 40 let pohřbená. A vůbec je to záhada u vambereckého fexta, pana Bohuslava z Chrastu, který býval vlastníkem vambereckého panství," říká Miroslav Berger, další člen Spolku historiků Vamberk a mimo jiné autor publikace Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách času.

Tělo Bohuslava z Chrastu je ještě mnohem starší, ale patří mezi vůbec ty nejzachovalejší vamberecké mumie. Do krypty přitom muselo být přemístěno až přibližně 200 let poté, co zemřel. Jediným vysvětlením je, že jeho pozůstatky musely spočinout po tuto dobu v prostorách, kde vládly srovnatelné podmínky jako v kryptě, ale kde?

"Původně stával ve Vamberku dřevěný kostel a pokud tam jsou takto staré mumie, musely být někde pohřbeny," podotýká Sodomka.

Do krypty se přestalo pohřbívat ke konci 18. století. Mezi posledními byl páter Rozvoda pohřbený v roce 1774, přičemž o této události se dochoval dlouhý zápis v matrice.

Brzy se do krypty podívá i veřejnost, i když jen virtuálně. Geofyzik Jiří Šindelář už dříve spolupracoval v týmu zabývajícím se Magdalenou Grambovou a vizualizací její podoby. "Teď bychom byli rádi, aby nám Jiří Šindelář udělal vizualizaci kostela a krypty s mumiemi a 28. dubna od šesti hodin by vše přijel do Sokolovny osobně představit. Chtěli bychom to spojit ve slavnostní návrat mumií," zve Vladimír Sodomka.

V budoucnu by zmíněnou vizualizaci mohli vidět i návštěvníci města. Členové Spolku přátel historie Vamberka uvažují o tom, že by si ji prostřednictvím QR kódu mohli zájemci prohlédnout také v mobilním telefonu.