Třetí větrná elektrárna vyrostla v minulých dnech nad Zlatou Olešnicí. K realizace stavby došlo po dlouhých deseti letech od zrodu myšlenky společnosti Sol Et Ventus Zlatá Olešnice a po posvěcení obecním zastupitelstvem.

Nad obcí tak nově ční už tři větrné elektrárny. Nejnovější z nich je se 125 metry zároveň také nejvyšší stavbou svého druhu v České republice. Průměr rotoru činí 110 metrů. Stavba větrné elektrárny si vyžádala investici více než 100 milionů korun.

Elektrárna s výkonem 2 megawatty je produktem dánské firmy Vestas, která je druhým největším výrobcem větrných turbín na světě. Do Zlaté Olešnice dodala nejmodernější technologii z roku 2014, která ideálně využívá přírodní podmínky lokality vrchu Olešňák před Bernarticemi.

„Deset let je dlouhá doba, tak to bylo ale dřív běžné. Měnila se legislativa, na kterou reagovaly banky s úvěrovými podmínkami, vznikaly státní autorizace, dodatky energetického zákona, přechodná ustanovení a podobné speciality. Proto tak dlouhá doba,“ říká Jiří Trojan, tvůrce myšlenky stavby větrné elektrárny a její realizátor.

Samotnému vztyčení tubusu předcházely náročné zemní práce na zřízení zpevněné a manipulační plochy pro montáž jeřábu a uložení jednotlivých částí technologie. Úpravy se opět musely dočkat také sjezdy ze státní silnice, zatáčky musely stroje rozšiřovat a napřimovat.

Stodvacetitunovou technologii vztyčoval jeřáb polské firmy. Jeho rameno vyjelo do výšky 136 metrů, obrovitý stroj může zdvíhat až 750 tun.

„Montáž proběhla poměrně dobře. Vše bylo nahoře za dva dny, jen jednou nás zdrželo počasí a dva dny jsme čekali na proclení listů. Všichni, kdo se podíleli na vztyčení technologie, byli naprostí profesionálové, částečně zklamal jen německý dopravce,“ ohlíží se za náročnou stavbou Jiří Trojan.

Trutnované mohli konvoje s nadměrným nákladem vídat v ranních červnových hodinách. Do Zlaté Olešnice dorazil ve třídenních etapách. Náklad vážil až 110 tun, také rozměrově šlo o výjimečný transport. Například listy totiž měří 55 metrů. Obrovitost transportu umocňovala blikající světla ve tmě i stres při průjezdech městem.

„Někteří němečtí řidiči svým přístupem dávali najevo, že je jim všechno jedno. To bohužel způsobilo poničení kruhového objezdu na křižovatce Volanovská. Byla to chyba nezkušené navigátorky, která koordinuje natáčení kol přívěsu. Přispěli také ke zhruba hodinové neprůjezdnosti v úseku Zlatá Olešnice – Bernartice. Za obě tyto komplikace se samozřejmě omlouvám, nebyly způsobené záměrně,“ řekl Jiří Trojan.

Třetí větrná elektrárna je poslední stavbou svého druhu, která ve Zlaté Olešnici vyrostla. Na Trutnovsku stojí i čtvrtá elektrárna ve Vítězné.

Větrná elektrárna v číslech
Železobetonový základ má kruhovitý půdorys o průměru 20,10 metru. Tvarem připomíná komolý kužel s piedestalem a je v něm uloženo 56 kubíků podkladového betonu a nepřetržitou betonáží také 503 kubíků nosného betonu. Součástí základu je také 58 tun konstrukční a nosné výztuže.

Technologie větrné elektrárny se skládá ze základového tubusu o váze 73 tun, tubusu M1 o váze 72 tun, tubusu M2 o váze 59 tun, M3 s váhou 49 tun a Toptubusu vážícího 30 tun. Gondola včetně náboje pro osazení listů, generátoru, převodovky a trafa váží 93 tun. Každý z listů měří 55 metrů a váží 8,9 tuny.

Celkem je tak na 125 metrů vysokém tubusu upevněno 120 tun technologie.