O páteční Muzejní noci byly veřejnosti přístupné Suchardův a Gernatův dům, klenotnice i Podkarpatský kostelík. Návštěvníkům se tak otevřela historická pokladnice města. Příchozí si mohli prohlédnout expozice v nádherném Suchardově domě, kde se na čas zabydleli cestovatelé Miloslav Zikmund a Jiří Hanzelka i s pouštním pískem a řadou zajímavých informací. Pozornost vzbudila i expozice karikatur exprezidenta Václava Havla. „Jé, to je Havel," vykřikl nad podobiznami z různých koutů světa mladý muž. V patře se otevřely dveře do historie města a s ní i otázka, jak zde žil slavný rod Suchardů, který proslavil Novou Paku? Přes ulici zavoněly domácí sejkory a hořická kapela NuBa přinášela nevšední, originální nářez muziky. Klenotnice drahých kamenů zvala k prohlídce sbírky včetně ojedinělé expozice spiritismu. Kdo zde hledal jenom poklady Země, byl příjemně překvapen programem.

Na skok mezi indiány

Hostem večera byl potápěč, dokumentarista a fotograf Jindřich Böhm, který se zúčastnil expedice mezi ohrožené indiány kmene Waorami v amazonských pralesích. Ti dnes obývají zhruba dvacet procent původního území a jejich budoucnost je ohrožena naší civilizací, která je zřejmě zahubí. Böhm poutavě líčil náročnou cestu na území, kde stále prší, kde vás ohrožují nejen zvířata, ale zabít vás mohou i domorodci. Jsou to vlastně válečníci, kteří si chrání své území. Jinak žijí velice prostě, čas měří podle toho, kdy co dozrává a kdy táhne zvěř. Živí se maniokem, zelenými banány a ovocem mnoha druhů. Pomocí oštěpu a foukačky jsou schopni ulovit prase pekari, opice, ryby i ptáky.

„Jejich strava je velice jednoduchá, své věci mají v jednom koši, všechno vyrábí z přírodnin a dokonce mají domácí mazlíčky," popisuje život ve vesnici, kam normální smrtelník nemá šanci proniknout.

„Ohrožují je především těžaři ropy, která je tu všude pod zemí. Když se na jejich území usadili první, všechny zabili. Masakr přijel urovnat biskup, který skončil proklatý oštěpem," dozvídají se posluchači o území, kde neměří čas hodiny ani kalendáře. „Když jsem se ptal náčelníka, kolik je mu let, nevěděl. Zpětně mě zaskočil otázkou: A k čemu ti to je?" vzpomíná s úsměvem muž, který se rád potápí v chladných vodách a zkoumá vraky lodí.

Medijní kresby

Další výjimečností Nové Paky je expozice spiritismu. Nad venkovními i „vnitřními" kresbami se pozastavil Ivo Chocholáč. V pozdních večerních hodinách se v novopacké Klenotnici odehrálo Malé zastavení skrze Slovo Ivo Chocholáče a melodie, zvuky a šepoty Jana Suka. Tentokráte neslo název „Hledám, tedy jsem", o Cestě vnější, ale i vnitřní. Šlo o hru slov, ale i se slovy, o jejich význam ale i moc, doplněnou melodickými kompozicemi. Malé zastavení si opět našlo své publikum zblízka i zdaleka.

V Gernatově domku návštěvníci cestovali také časem. Prostřednictvím emeritního ředitele Miloslava Bařiny a fotografa a pracovníka muzea Jiřího Čejky se přenesli pomocí dochovaných snímků do dřevěného města s klášterem. Procházíme dům o domu, nahlížíme do jejich rodných listů a znalý Bařina vypráví o packých bláznech a jejich zasypané kašně, pivovaru, který měl velký význam v životě města, textilním průmyslu a jeho rozmachu, a to jsme se ani nedostali k umělcům, kteří z Nové Paky pocházejí. A kdo měl ještě dost sil, mohl se vydat na pouť do Podkarpatského kostelíka. Nová Paka odkryla část ze svého bohatství, což bylo také cílem akce. „Přiblížit veřejnosti naše expozice, zviditelnit se, aby do muzea a klenotnice lidé přišli i na výstavy, " zve ředitelka muzea Iveta Mečířová.