Nový ředitel trutnovské nemocnice Miroslav Procházka působil jako vedoucí katedry veřejného zdravotnictví na Fakultě vojenského zdravotnictví v Hradci Králové i v polní nemocnici v Afghánistánu. Vzpomíná, jak tamní felčaři zkoušeli léčit jednu chorobu kyselinou z autobaterie.

„Vojenské návyky patří do armády a nikoliv do standardní firmy,“ ujišťuje, že zaměstnance nečeká po jeho nástupu 1. května vojenský dril. Nahradí Martina Limburského, který loni převzal na omezené období špitál po kolotoči na postu ředitele, a zůstane v představenstvu do konce roku.

Nemocnici čeká velké období výstavby. Postaví zbrusu novou budovu laboratoří za čtvrt miliardy korun a opraví pavilon interny za devět milionů.

Dosud jste ještě nemocnici neřídil. S čím jdete do pozice ředitele?
Byl bych rád, aby se nemocnice v Trutnově stala reálně nejlepší regionální nemocnicí minimálně v rámci Královéhradeckého kraje. Je tady velmi slušný tým vedoucích pracovníků a managementu. Proto věřím, že toho můžeme dosáhnout.

Proč neuspěl žádný z kandidátů, kteří se přihlásili do výběrového řízení a nemocnice se nakonec ujmete vy jako šéf krajského Zdravotnického holdingu?
Bylo to složité rozhodování. Nenalezli jsme shodu. Výběrová komise žádného kandidáta nedoporučila, přesto jsme o všech jednali na dozorčí radě. Nikdo natolik nepřesvědčil, abychom ho vybrali jako ředitele.

Vaše působení nemá být kratší než 12 měsíců. Můžete to více upřesnit?
Byla to podmínka, na které jsme se shodli s dozorčí radou holdingu. Nemá význam dávat někomu pozici ředitele na dva měsíce. Jakmile nastupuji do takové pozice, mohu prohlásit, že chci posunout organizaci dál a to za rok nelze stihnout. Jsem ztotožněn s tím, že moje působení bude delší než dvanáctiměsíční. Rok je spodní limit.

Dá se čekat při vašem nástupu zemětřesení?
Nic takového nelze očekávat, ani v personální, ani organizační oblasti. Předpokládám, že nemocnice pojede v obdobném režimu jako dosud. S ředitelem Martinem Limburským, který ve své funkci již nechce pokračovat, jsme domluveni, že zůstane v představenstvu nemocnice do konce roku. Jsem za to velmi rád. Pomůže k tomu, aby došlo k plynulému a kontinuálnímu předávání rozjetých aktivit, aby vše neskončilo mávnutím proutku s příchodem nového ředitele.

Které nejožehavější úkoly vás čekají?
Je jich mnoho, zejména provozní. Chystáme výstavbu centralizovaných laboratoří s centrem nukleární medicíny. Mikrobiologie, biochemie a hematologie budou pod jednou střechou. Nahradí starou budovu klinické biochemie, kterou čeká demolice. Část laboratoří se mezitím přesune do budovy ředitelství, v níž musíme situaci přizpůsobit.

Kdy se začne stavět?
V průběhu léta. Investorem je kraj, předpoklad postavení budovy je v horizontu dvou až tří let. Jsme rádi, že kraj investuje do trutnovské nemocnice. Rozpočet předpokládáme kolem 250 milionů korun. Bude záležet, jakou cenu se podaří vysoutěžit, a jaké bude finální přístrojové vybavení nových laboratoří.

Máte také opravovat vysokou budovu interny. Kdy to chcete stihnout?
Určitě v průběhu roku. Rekonstrukce interny má přinést modernizaci prostředí a zvýšení komfortu pro pacienty i zaměstnance. Vyjde na 9,5 milionu korun.

Martin Limburský loni před nástupem do funkce ředitele prohlásil, že odbory nebudou řídit nemocnici. Neděsí vás vnitropodnikové pnutí?
Neděsí. Nemocnici řídí představenstvo nemocnice. Odbory mají být partnerem a nikoliv řídící složkou. Věřím, že najdeme formu komunikace, která bude i pro odboráře přijatelná.

Uklidnila se situace?
Podle informací, které mám, se situace výrazně uklidnila. To, že jednotlivci nemusí souhlasit se všemi kroky managementu, považuji za přirozené. Vedení nemocnice odpovídá za svoje kroky, musí být schopné si je obhájit.

Jaká je ekonomická situace trutnovské nemocnice?
V loňském roce došlo k výraznému navýšení mzdových nákladů. Nemocnice skončila ve ztrátě 15 milionů korun. Obrat nemocnice činí 553 milionů korun. Předpokládám, že v letošním roce ztráty nedosáhneme a vrátíme se do kladných čísel. Vyjma nemocnice v Jičíně byly loni všechny nemocnice krajského holdingu ve ztrátě.

Jak je na tom špitál personálně?
Stav nemáme stoprocentní, chceme ho doplňovat. Těším se na spolupráci s trutnovskou zdravotnickou školou, kde existuje velký potenciál. Věřím, že s panem ředitelem Háskem najdeme cestu, jak oboustranně obohatit spolupráci a najít způsob, jak velkou část absolventů směřovat do trutnovské nemocnice.

Nemocnici převezmete již příští týden. Jaké budou vaše první kroky?
Do nemocnice již intenzivně dojíždím, tento týden absolvuji setkání s primáři. Důraz kladu na zvyšování kvality poskytované péče, hledání možností rozšíření spektra zdravotní péče a ekonomickou stabilitu. Jedním z klíčových úkolů je stabilizace personálu a hledání nového na místa, která nemáme obsazená.

Čeká zaměstnance vojenský dril?
Určitě ne. V armádě jsem skončil před delší dobou. Vojenské návyky patří do armády a nikoliv do standardní firmy.

Jaká byla zkušenost v polní nemocnici v Afghánistánu?
Nezapomenutelná. Poznal jsem úplně jiný svět. Člověk si pak daleko více váží toho, co má doma v republice. Působili jsme jako zdravotnická jednotka pro koaliční vojska a v několika oblastech pro tamní obyvatelstvo. Měli jsme tak možnost potkat se s jejich způsobem života a rozsahem zdravotních problémů a úrazů, který je opravdu široký. To, co v Čechách existuje jen v lékařských učebnicích, s tím se můžete v Afghánistánu reálně potkat. Setkal jsem se tam například i s tím, že jednu chorobu se snažili léčit kyselinou z autobaterie. Z druhé strany mi zůstává v paměti obrovská profesionalita našich zdravotnických pracovníků.