Strana se po dvojitém K.O. v krajských a senátních volbách zmítá v horečné křeči a naplno v ní propukají sváry a třenice, které mohou nastartovat proces vedoucí až k pádu vlády, nebo v krajním případě i k předčasným volbám do Poslanecké sněmovny.

Premiér Petr Nečas nemá svou stranu plně pod kontrolou, čímž dostává pod tlak i celou vládu, jež nemůže schvalovat důležité zákony nebo přehlasovat veta prezidenta republiky.

Musí rovněž čelit rostoucí armádě nespokojených straníků, kteří jsou zděšeni z propadu stranických preferencí a volají po návratu k pravicové politice. Z jejich strany to jsou přitom vesměs rétorická cvičení, protože až na pár výjimek takto spílají právě ti, kteří jsou volebním výpraskem postiženi nejvíce. Jsou to totiž lidé, kteří přišli o funkce a vliv, nebo jim to v nejbližší době hrozí.

Zmatené kraje

O tom, jak velké rozčarování panuje uvnitř strany a jaká je v regionech zmatenost až chaos, vypovídá fakt, že některé kraje –  a mezi nimi právě i Královéhradecký a Pardubický – pro nadcházející sněm nikomu nedaly nominaci na funkci předsedy strany. Regionální sněm Královéhradeckého kraje alespoň nominoval některé tváře na posty místopředsedů. V Pardubickém kraji se ODS nezmohla ani to.

A to už je na pováženou. Vždyť právě volba předsedy a místopředsedů strany byla vždy pro jednotlivé regiony a v nich shluklé místní buňky prostředkem směny vlivu a  ústupků, ale i funkcí na celostátní úrovni. Podle osvědčeného hesla „Jednou my vám, podruhé vy nám" se takto tvořily vnitrostranické koalice, které už v minulosti přinesly výsledek jiný, než byl původně očekáván.

Nejlepším příkladem takových zákulisních směn bylo zvolení Mirka Topolánka do čela ODS na konci roku 2002.

Východočeské buňky ODS svého kandidáta na předsedu nenominovaly a lze tedy očekávat, že volba lídra strany proběhne v režii koalic jiných krajů. Je sice možné, že východočeští delegáti se nakonec přidají na stranu budoucího vítěze, ale za své hlasy nezískají žádnou významnější protihodnotu.

Chybí úspěšné tváře

Je už tradiční mantrou, že po každém volebním debaklu se uvnitř strany ozývají hlasy, že je potřeba pročistit vzduch a dát prostor novým tvářím. Mladým, neokoukaným či těm z regionů. Problémem však je skutečnost, že až na několik světlých výjimek v regionech ODS žádné úspěšné tváře nemá. Výsledky voleb v obou krajích to doložily velmi jasně. V senátních volbách nepostoupil ani jeden kandidát ODS  do druhého kola a v krajských volbách modří utrpěli doslova Waterloo. Zisk 10,62 procenta v Královéhradeckém kraji a 10,90 procenta v Pardubickém kraji ani jinak nazvat nejde.

Stejně tristní je pohled i na volební zisk jednotlivých kandidátů. Z počtu preferenčních hlasů je patrné, že nikdo z nich nezaujal východočeské voliče natolik, aby mohl být považován za potenciálního kandidáta do vedení strany. Například lídr ODS v Královéhradeckém kraji Miloslav Plass dostal 1244 preferenčních hlasů, v sousedním Pardubickém kraji obdržel Petr Tupec 1898 hlasů.

V Královéhradeckém kraji přitom Plasse ještě v počtu přednostních hlasů přeskočil Pavel Louda (1262). Takový zisk je u obou pánů opravdu málo, a skutečnost, že někdejší starosta Špindlerova Mlýna Plass byl nominován na místopředsedu strany, je už skoro nepovedený vtip.

Hledá-li strana opravdu nové tváře v regionech, měla by sáhnout po lidech typu primátora Mladé Boleslavi Raduana Nwelatiho, který získal 8569 přednostních hlasů a alespoň v rámci Středočeského kraje hrál s ČSSD a komunisty mnohem vyrovnanější partii. O někdejším ministru spravedlnosti Jiřím Pospíšilovi (získal 18 501 preferenčních hlasů) ani nemluvě.

Problémem ODS, a to nejen na východě Čech, je její ideová vyprahlost a neschopnost reagovat na měnící se dobu. Jistě, ODS ve volbách zaplatila daň za svou účast ve vládě a za bolestivé reformy. Ale to se na porážce podepsalo jen částečně. Hlavní důvod je spíš ten, že jejímu programu lidé přestávají věřit a její představitele už neznají téměř vůbec.

Východočeští občanští demokraté by proto o víkendu na brněnském Výstavišti měli velmi zpytovat své svědomí a po návratu domů uvnitř svých buněk řádně vyvětrat. Jedině tak mohou pomýšlet na návrat. Aby se na něj připravili, mají dost času. Pokud nebudou předčasné volby do Poslanecké sněmovny, budou se znovu o hlasy (když nepočítám Přemysla Sobotku v přímé volbě prezidenta) ucházet nejdříve za dva roky.

Jiří Štefek, politolog a publicista