Pojem „sekáč“ má hned několik významů. Je to nejen člověk, který se ohání kosou, ale také ten, komu to takzvaně „sekne“. I to měli na paměti účastníci klání.

„Jako každý rok jsem nazul staré kožené holínky neboli kozačky, oblékl kalhoty a košili po dědovi, vestu s hodinkami na řetízku a klobouk s čerstvým kvítím. To na něm zůstane až do příštího ročníku, kdy natrhám jiné,“ prozradil sekáč Ruda Müller z Vamberka, který vynechal pouze první ročník akce. Premiérová účastnice Zdeňka Seidelová z Přepych zvolila modrobílou kombinaci haleny, sukně, zástěry i šátku téměř dokonale ladící s oblohou. Jako správná žena si všímala i diváků: „Dobově oblečené byly celé rodiny. Dědečkové, babičky, jejich děti i vnoučata, dokonce i miminka.“

Soutěž probíhala v kategoriích muži, ženy a děti do 15 let, muži sekají plochu jednoho aru, ženy poloviční. Nejstaršímu účastníkovi bylo přitom 68 let a tomu nejmladšímu 9 let. Někteří však museli pokosit dokonce tři vymezené úseky louky, když se přihlásili nejen do soutěže Orlický sekáč, ale také do klání Nejlepší sekáč v České republice a Mezinárodní sekáč. Výhodu pak měli ti, kteří ovládali kosu nadměrné velikosti: „Zatímco můj bratr posekal plochu osmi řádky, někteří ji díky široké kose zvládli pouze třemi,“ postřehla Zdeňka Seidelová.

Každého sekáče přitom přivádí do soutěže jiný důvod. Ruda Müller k tomu řekl: „Kosit mě naučili dědové Müller a Bartoš, hlásím se z úcty k nim. Nezáleží mi tolik na rychlosti jako na kvalitě, aby byl celý ar slušně pokosen a abych byl, když se ohlédnu, spokojený sám se sebou.“

A Zdeňka Seidelová, mimochodem starostka Přepych, obce, která před pár dny získala titul Vesnice roku, přidala: „Rodiče nás vedli ke všemu, učili nás vše, co by se nám mohlo v životě hodit. Takže nás otec naučil mimo jiné i klepat kosu a sekat trávu. Když jsme byli s mými dvěma sourozenci úplně malí, bydleli jsme na hájovně a měli malé hospodářství. Dvě kozy, králíky, husy, krůty, slepice i prase. Museli jsme se vším pomáhat. V roce 1983 jsme s manželem dostavěli nový rodinný dům v Přepychách a spláceli úvěr. Peněz nebylo nazbyt. Postavili jsme tedy králíkárny a měli jsme okolo stovky králíků. Tenkrát nebyly příkopy podél silnic neposekané. Lidé se hádali o každý kousek.“ Oba se přitom shodují v tom, že Orlického sekáče charakterizuje báječná atmosféra, která této folklorní soutěži na louce pod azurově modrými nebesy v Nebeské Rybné letos opět tolik „slušela“.

Dana Ehlová