Vlek areálu U Kostela se točí jako kolovrátek, na verandě restaurantu cinkají napěněné půllitry. Na svahu metají kotouly postavy v historických kostýmech. To nepřijeli herci z Prahy točit historický film, jen účastníci historického závodu rohaček všemožně manévrují s přáním zkrotit rohaté nezbedy. Ubrzdit je není jen tak. Jakmile se rozjedou, natož z prudkého kopce, jsou téměř nezastavitelné.

Starosta kraloval

Závodních párů se sešlo v srdci Malé Úpy šestnáct. Někteří propašovali do bedýnky, na niž se při jízdě usadili, i něco ostřejšího. „Je po závodě, tak už vám to můžu ukázat," culil se Andrzej Tomaszewski a přiznal láhev vodky. Na Malou Úpu vyrazil z polské Karpacze, rohačky vytáhl na půdě. „Je to rodinná památka, mají přes sto let," pochlubil se saněmi.

„Rohačky jsme si půjčili od polského města Kowary, kde mají závody velkou tradici," řekl starosta Malé Úpy Karel Engliš, který se zapojil do sobotního závodění. Zatímco v Kowarech byl i se spolujezdcem Martinem Bučkem diskvalifikován, protože skončil v lese, na domácí půdě kraloval. „Už jsme vyladěný," usmíval se. Aby organizátoři závody zpestřili, doplnili sjezd o nakládání pytlů sena v půlce trati a řezání dřeva na jejím konci. „První místo jsme nečekali. Jízda nám šla, řezání dřeva moc ne," přiznal starosta.

190 korun
Jízda na rohačkách byla populární. V roce 1925 stálo vyvezení turisty k Petrově boudě 50 korun, výlet k boudě u Sněžných jam stál 190 korun. Průměrná denní mzda tehdy činila necelých 26 korun.

Vyšperkovaný úbor

O tom, že ovládat historické saně není jen tak, se přesvědčil na vlastní kůži i Jaroslav Bartoš z Babí. Jízda rychlá, kostýmy krásné, zastavení náročné.

„Byl to báječný zážitek. Svezení bylo super," neskrýval nadšení v cíli, když ze sebe oprašoval sníh, do něhož se vrhl střemhlav. „Jízda byla bezproblémová, nakládání sena taktéž, brzdění rukama nohama, různě jsme popadali," líčil velké okamžiky. Za nejsložitější označil řezání dřeva. „To bylo v duchu českého přísloví každý chvilku tahá pilku. To bylo opravdu nejobtížnější," poznamenal.

Pracovní nástroj

Sobotní rej na rohačkách připomněl doby, kdy saně sloužily k převážení sena, dřeva i návštěvníků. Pro ně to bývala vyhledávaná atrakce.

„Rohačky k Pomezkám vždycky patřily. Byl to pracovní nástroj," přpomněl Karel Engliš. „Bydlíme na horách a taková akce mi přijde výborná. Bylo by skvělé, kdyby se podobné tradice připomínaly a udržovaly," řekl Jaroslav Bartoš.