Jarmila Habrštátová prožila mládí v době druhé světové války. Prošla čtyřmi sovětskými věznicemi i gulagem, později vstoupila do československých vojenských jednotek a bojovala v řadě  bitev.

Narodila se v roce 1924 v Ústí nad Orlicí. Její rodiče odjeli za prací do města Šachty v Rostovské oblasti Sovětského svazu a Jarmila v roce 1936 odcestovala za nimi. Rodiče měli ruský pas, ale jejich dcera československý, a tak byla po napadení SSSR Německem v roce 1941 jako občanka nepřátelského státu zatčena.  Bylo jí 17 let, když začala své putování po věznicích v Rostově, Moskvě, Novgorodu a v Orankách.  Pak ji převezli do  gulagu v Akťubinsku. „Byla hrozná zima. Staří lidé i děti v těch vagonech zmrzli," vzpomíná.

O rok později byla na amnestii propuštěna a brzy vstoupila  do československých vojenských jednotek. Prodělala zdravotnický kurz a v roce 1943 se s 1. československým polním praporem zúčastnila bojů o Sokolovo v 1. rotě Otakara Jaroše. Některé zážitky byly drastické. „Viděla jsem, že jednomu chlapci padl plamenomet na záda. Samozřejmě úplně shořel. A člověk se nesměl bát, prostě jsme museli obvazovat raněné…"

Později absolvovala spojařský kurz a zúčastnila se bojů o Kyjev, Bílou Cerkev, Zaškov a Machnówku i Karpatsko-dukelské operace.

Po válce sloužila jako instruktorka výcviku bezmotorového létání, později pracovala jako účetní. Za jediný rok dokázala porodit tři děti. „Kdybych byla neprošla vojnou, asi bych to nezvládla," řekla.  Nyní jako plukovnice ve výslužbě žije v Moravské  Třebové.

(Příběh pamětníka je součástí sbírky www.pametnaroda.cz. Sledujte Ceny Paměti národa 17. listopadu ve 21.20 na ČT1)