Kliknutím zvětšíteTo čtvrteční odpoledne 23. listopadu se rychnovské náměstí - tehdy ještě Dr. Zdeňka Nejedlého - začíná zaplňovat stovkami lidí. Zatímco doposud sem lidé na shromáždění, například při prvomájových oslavách, přicházeli s mávátky a prorežimními hesly spíš z donucení, teď je nikdo nenutí. Transparenty třímají v rukou i tentokrát, ale s docela jiným zněním: "Majetek KSČ státu", "Konečná, vystupovat" "Volme všichni zdola jen z Občanského fóra"…
Čtou se rezoluce studentů z Prahy, provolání Občanského fóra i různých organizací z okresu. Regionální noviny Jiskra Rychnovska odhadovaly počet shromážděných na 400, podle samotných účastníků jich bylo mnohem více.
"Narychlo vzniklé společenství bylo prodchnuto duchem soudržnosti a ohleduplnosti, jaký byl ostatně charakteristický i pro podobná setkání ve větších městech," popsala tehdy atmosféru za Občanské fórum Martina Beková.
Reagovala tak na to, jak o shromáždění zkresleně informovala veřejnost Jiskra Rychnovska.
Občanské fórum bylo v Rychnově nad Kněžnou ustaveno 24. listopadu.
Jak uvádí Josef Krám ve svém průvodci, sídlo koordinačního centra bylo v dnešní Svatohavelské ulici. Prostory mělo pronajaté Kovodružstvo. "Měl jsem tam za úkol zřídit provozovnu montáž vázání na lyže. Takže na počátku jsem prostory poskytl pro práci OF. To se později přestěhovalo do Palackého ulice," připomněl Jaroslav Kos.
Do protestů se zapojila i jiná města na Rychnovsku. Jana Marco, tehdy Jana Petrová, 23letá disidentka, stála u zrodu Občanského fóra v Praze a měla blízko k Václavu Havlovi, Alexandru Vondrovi nebo Stanislavu Pencovi a později se stala poslankyní parlamentu i mluvčí ODS. Byla to ona, která přivážela do Dobrušky nejaktuálnější informace z centra dění v Praze, ale i ta, která přivezla sem, pod Orlické hory, herce Petra Čepka a Petra Nárožného. Bylo to 26. listopadu 1989.
A proč právě do Dobrušky? V době sametu žila v místní části Dobrušky v Křovicích, kde byla vdaná.
„Domluvili jsme se v Občanském fóru a jezdili jsme s herci mimo Prahu, většinou do měst, k nimž jsme měli osobní vztah. Pro mě to byla Dobruška. Snažili jsme se zastoupit média a lidem napřímo říct, co se děje,“ vzpomíná Jana Marco.
Stejně tak na to, jak ponižující pro ni bylo mluvit s dělníky z Adastu skrze drátěný plot a jak ji v průběhu druhého revolučního týdne zatkla v Dobrušce policie: „Byl to můj poslední výslech v životě.“
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
