Přestože mu je 92 let, stále věrně drží odkaz legendárních Rychlých šípů. Jindra Hojer, člen nejslavnějšího chlapeckého klubu „plantážníků", který přivedl na svět spisovatel Jaroslav Foglar, dnes žije v pardubickém Domově pro seniory Dubina a je tahounem zdejšího kulturního a společenského života.

„Vždycky jsem byl zvyklý být v akci. Ani se teď se rozhodně nenudím. Skoro nevím, co dříve. Máme tu kurz německé konverzace, čteme si, vypravujeme a hlavně se smějeme, vybarvujeme omalovánky, pak cestujeme díky různým přednáškám a besedám po Evropě a když je potřeba, tak se účastním i kurzu vaření. Ne že bych sám přímo vařil, to nechávám na dámách. Mám však velmi důležitou funkci ochutnávače," svěřil se.

„Jednou jsme vařili česnečku a holky to trochu přehnaly s česnekem. Polévku jsme sice snědli, ale pak nám skoro tekly slzy. Takže takhle ty naše pokusy někdy dopadají," usmíval se od ucha k uchu duchem stále mladý hrdina Foglarových příběhů, který se s „Jestřábem" poprvé setkal 10. června roku 1936.

„Jsem rád, že je odkaz Rychlých šípů stále živý. Před časem jsme vydali knížku vzpomínek na Jaroslava Foglara nazvanou Jestřábe, díky! Celá se rozprodala, už mi nezbyl ani jeden výtisk," podotkl vitální senior, jehož těší rovněž nebývalý zájem o divadelní představení o slavné pětici neohrožených kamarádů.

Známý hrdina Foglarových příběhů sám doposud umělecky nezahálí.

„Dříve jsem hrával v kapele. Občas si sednu i za piano. Teď už ale jen tak pro potěchu," dodal energický muž, jenž se snaží jít s dobou a nebrání se ani moderním technologiím.

„Na počítači umím napsat e-mail, přečíst si ho a něco najít na internetu, když potřebuji. Nyní jsem se ale vrátil k psacímu stroji, na němž píšu dost slaboduché povídky," pokračoval se spikleneckým výrazem.

„Mám asi šedesát prvotin. Stále nevím, která z nich je nejlepší. A bohužel jsem zatím ještě nenašel nikoho, kdo by mi je vydal," sdělil Jindra Hojer, jenž neustále rozdává pozitivní energii i v domově důchodců.

„Smutno nám tady není. Já už jsem takové povahy, že prostě nedovedu být sám. A pořád se na něco těším. Například nedávno jsem přichystal besedu s ředitelkou školy Svítání a první místopředsedkyní Senátu Miluší Horskou o její návštěvě ve Vatikánu, kde předávala dar v podobě sochy svaté Anežky České papeži Františkovi. Měl jsem radost z toho, že za námi do domova seniorů dorazila. Potom jsem si užil přímo besedu a setkání s ní a teď o tom budu ještě dlouho vyprávět," líčil rozený bavič, který si dodnes udržuje mysl řešením nejrůznějších hlavolamů.

„Mám jeden hlavolam, který jsem sám vymyslel, a zatím ho nikdo nerozluštil. Každý tvrdí, že si z něj dělám legraci, a domnívá se, že ani vyřešit nejde," zdůraznil Jindra Hojer, který byl před důchodem dlouholetým pracovníkem Výzkumného ústavu organických syntéz v Rybitví.