Je jí 49 let, má středoškolské vzdělání, je v pracovně nejaktivnějších letech, nabitá energií a léty profesních zkušeností. A přesto už rok a půl neúspěšně shání obživu.

Marie Barvová žije v jednom větším východočeském městě a je už z marného hledání bezradná a zoufalá. A hlavně plná vzteku na úřady práce, které podle ní už nezaměstnaným nepomáhají najít uplatnění, jak to dělaly dřív.

„Rozhodla jsem se přepracovat svůj profesní životopis. Napíšu do něj, že jsem bez vzdělání, bez praxe, bez zkušeností, že jsem naprostá nula, která nic neumí. Současná doba totiž vyžaduje takové kádry, které nemají profesní zkušenosti a firmy si je mohou přetvořit k obrazu svému," posteskla si energická a chutí do života nabitá žena.

Živí se z našetřených peněz, trochu jí pomáhají i děti. Na podporu už nemá nárok, úřad práce za ni platí jen sociální a zdravotní pojištění.

Jak „na obláčkách", jak sama říká, si přitom žila ještě v roce 2000. Manžel měl dobře placenou funkci a  její dvě dospělé děti pomalu vylétávaly z rodného hnízda.

Trable začaly následující rok, když vyhrála konkurz na místo úřednice na radnici. Její dny se tu o pět let později sečetly hodinovou výpovědí.

„Nastoupila jsem v roce 2001 na odbor, kde se mi líbilo a pracovala jsem s radostí. Nadřízení se zdáli být normálními lidmi. Bohužel jsem však netušila, že se pohybuji mezi zmijemi. Ač to byli vzdělaní lidé, měli by dodržovat etický kodex a měli by mít svědomí. V roce 2006 jsem tak dostala nečekanou, hodinovou výpověď . Vedoucí odboru neunesl, že jeho podřízení věděli o profesi víc než on. Vyhodil mě i přesto, že věděl o mé počínající rodinné tragédii, kterou bohužel o pár týdnů později lékaři potvrdili," vysvětluje opatrně kvůli své anonymitě 49letá Barvová.

Výpověď z úřadu sice napadla u okresního soudu, jenže neuspěla ani s odvoláním u krajského soudu. Žena tvrdí, že jejího advokáta radnice podplatila.

Barvová se tak ocitla na úřadu práce. V roce 2008 sice po absolvování rekvalifikačního kurzu nastoupila do jedné soukromé firmy, jenže ta vloni zkrachovala. A na „pracáku" se tak ocitla znovu.

„Účastnila jsem se desítek přijímacích řízení, jsem zaevidovaná na několika pracovních portálech, ale nic. Lidem bez práce dnes nijak nepomůžou ani úředníci na úřadech práce, na rozdíl od dřívějška. Protože už firmy nemají povinnost nahlašovat volná místa, nabízejí mi jen pozice, které si na internetu dokážu vyhledat sama. Skutečně ale nemůžu jít dělat chemika nebo obráběče kovů… Úřady práce úplně ztratily svůj původní význam," posteskla si zklamaná Marie Barvová.