Kliknutím zvětšíteJaké období v souvislosti s rekonstrukcí nyní Boudaři prožívají?
Velmi šťastné, ale zároveň organizačně náročné a vysilující. Naše psychika dostává zabrat. Šťastné proto, že po více než 30 letech našeho působení dostávají naše myšlenky a cíle konečně konkrétní podobu.
Co vše se tedy na Boudě podařilo?
Po jednotlivých krocích, které byly náročné nejen finančně, ale i organizačně, byla Bouda postupně elektrifikována, vznikla nová moderní provozní budova se zázemím pro návštěvníky, ale i pro nás jako provozovatele, a následovala rekonstrukce „obalu“ vchodového srubu tvrze. Elektrická přípojka zase umožnila demontáž jedné ze dvou našich vlastních „elektráren“, které ukrývalo podzemní patro vchodového srubu. Zůstala už jen jedna, ta modernější, která bude i v budoucnu plnit roli nouzového zdroje tvrze.
Martin Ráboň.
Stavební práce se o pár měsíců protáhly. Co se stalo?
Kvůli zhroucení trhu s materiálem, omezením daným covidem-19, narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů se stavba protáhla o 4 měsíce, s čímž jsme rozhodně nepočítali. Nemohli jsme však zavřít a hodit vše za hlavu. Jsme soukromé muzeum a máme své závazky, které za nás nikdo neuhradí. Máme jen to, co se vydělá vstupným a doplňkovým prodejem, a to, čím nám přispěje Pardubický kraj jako vlastník. Některé naše projekty (a tím i závazky) jsou dlouhodobé, ať už covid je, nebo není.
Psali jsme již:
Co pro vás byla největší výzva?
Rozeběhnout za podpory kraje dlouho připravovaný projekt, na jehož konci bude dělostřelecká tvrz Bouda z let 1935-38 napojená na veřejnou elektrickou síť, bude mít současné době odpovídající zázemí pro návštěvníky, slušné zázemí pro provozovatele, kteří jsou stále dobrovolníky, a některé části tvrze rekonstruované do podoby z říjnových dnů roku 1938. Že konečně budeme moci vystavit větší část originálních a mnohdy unikátních exponátů, které jsme za těch více než 30 let získali a nasbírali. To bude ale ještě běh na dlouhou trať.
Dělostřelecká tvrz Bouda je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí v České republice budovaných v rámci československého opevnění proti Německu. Nachází se v nejjižnější části Orlických hor.
Na Boudu se vrací také dvoutunový státní znak. Jaký je jeho příběh?
To je právě jeden z těch unikátních exponátů. Na podzim roku 2018 se nám podařilo na základě sbírky mezi členy naší bunkrologické komunity zachránit státní znak Republiky československé. Pochází ze zaniklých Orlických kasáren v Žamberku, kde byl umístěn nad vchodem do budovy velitelství. Znak se zde nacházel od začátku 30. let 20. století, kdy byla kasárna postavena, až do svého snesení při demolici štítu a horních pater objektu v letech 2017-2018. Tento znak se na místě nacházel i v pohnutých dnech roku 1938, kdy v této budově sídlilo velitelství Hraničářského pluku 19, jehož část - V. prapor - tvořil osádku tvrze Bouda.
Co dnes znak představuje?
Viděli jsme v tom jistou symboliku - znak v průčelí kasáren byl po dobu 87 let svědkem událostí formujících osudy naší země, část těchto osudů byla spojena přímo s tvrzí Bouda. Tento pro nás cenný artefakt s obrovskou symbolickou hodnotou byl za pomoci další sbírky odborně zrestaurován a v budoucnu jej vystavíme na čestném místě při vstupu do tvrze Bouda. Měl by se stát Památníkem budovatelů a obránců československého opevnění.
Posuvná vrata skutečně na tvrz Boudu dorazila do konce října… Jen o 83 let později.
Srub má novou omítku, bylo těžké najít ten správný odstín šedé?
Nechtěli jsme se dopustit žádných chyb, riskovat, že omítka bude padat jako na jiných pevnostních muzeích a že se nepovede její barva, se kterou je to právě na Boudě složité. Má být zelený nebo šedý odstín? Nejdříve se připravily takzvané odtrhové zkoušky, na základě kterých se zjišťovala vhodná směs, která po první ani dalších zimách neopadá. Do stavební laboratoře putovaly vzorky originálních omítek z objektů tvrze, zejména zlomečky, co se našly v bezprostředním okolí srubu vchodového. Nejen kvůli složení, ale především kvůli zjištění barevné pigmentace. Nakonec zvolený tmavě šedý odstín omítky vychází z faktu, že zelená barva se sice dochovala na velkých plochách stěn dalších objektů tvrze Bouda, bohužel jsme však dosud neobjevili žádný archivní dokument, který by zelenou barvu potvrzoval i na vchodovém srubu tvrze. Srub tedy dostal standardní tmavě šedou omítku, která na Králicku u objektů těžkého opevnění převládala.
Po celé řadě problémů se vám podařilo usadit také pancéřová vrata. Proč bylo tak komplikované je instalovat?
Důvodů bylo více. Vrata, která mají v „rodném listu“ hmotnost téměř 8 tun a tvoří je například masivní ocelová deska tloušťky 40 milimetrů, se v České republice nevyrábějí každý den. Konstrukce je specifická a nemalý problém představuje i velmi stísněný prostor pro manipulaci s nimi. Musela se vejít do předem připravených kapes, které dělníci vybetonovali při stavbě objektu před 84 lety. S výmluvou na covid se přestalo vyrábět, dopravovat, obchodovat, vše se nemravně zdražilo. Když už materiál byl, nebylo možné některé specifické výrobní operace provést, neboť chyběla obsluha strojů. Byla v karanténě…
Dozvěděl jste se v souvislosti s rekonstrukcí vstupního srubu o objektu něco nového? Překvapilo vás něco?
Na Boudě se dozvídáme stále něco nového, a to nejen v souvislosti s probíhající rekonstrukcí. Třeba když zjistíme, že uvedení terénu kolem vchodového srubu do původní podoby z října 1938 vyžadovalo během letošní stavby vrátit zpět přes 2.000 tun materiálu.
Covid v tomto roce zasáhl všechna muzea. Jak jste toto období prožívali vy?
Letos nám opatření související s covidem komplikovala život ještě více než loni kdy nás stát zavřel v půlce března. Letos jsme přišli o všechny zimní i jarní měsíce, provoz se rozbíhal až v červnu. Snažili jsme se udržet alespoň nějaký příjem, protože zálohy na elektriku, telefony a likvidaci odpadů platíme průběžně. Když ale nemůžeme otevřít ani drobné občerstvení pro turisty či běžkaře a už vůbec nesmíme provázet (přes gigantické vnitřní prostory tvrze, kde odstup mezi návštěvníky může být mnohem větší než 2 metry), je to problém. Dochází k tomu, že si na své závazky musíme půjčovat uvnitř naší komunity. Snažili jsme se nabídnout nějaké zboží přes náš webový obchod - zaměřili jsme se na vlastenecké motivy - trika, mikiny, smaltované hrníčky a další. Návštěvnost v hlavních měsících turistické sezony byla velmi slušná. Šli jsme jí naproti rozšířením provozní doby, přidáním vstupů do podzemí tvrze a častějším řazením speciálních prohlídkových okruhů. Takže s výsledkem nakonec můžeme být spokojeni, i když únava u provozářů je značná.
Jak jste oslavili vznik samostatného Československa?
Prací. Na konci října, v čase podzimních prázdnin a státního svátku, máme pravidelně poslední velkou pracovní akci, kdy se uklízí, tvrz se připravuje na přechod do zimního provozu - tedy na útlum aktivit. Boudaři oslavili 28. října nejen vznik republiky, ale také konec letošních rekonstrukčních prací. Také dostali ochutnávku dalšího dárku, poprvé se seznámili s výsledkem prací na dalším velkém projektu. Pro Boudu se staví unikátní model otočné dělové věže - její hlavní zbraně - a to v měřítku 1:10. Je plně pohyblivý, kovový a velmi detailně propracovaný Měl by být hotov a vystaven za necelý rok
Rekonstrukce zevnějšku vchodového srubu Boudy.
Minule jste mi řekl, že odjíždíte na několik dnů na Boudu. Jak tam vypadá noc?
Dříve to bylo dobrodružné, zázemí pro nocleh měli Boudaři třeba na střeše vchodového srubu, později v altánu Lesů ČR nebo uvnitř tvrze. Zejména ve vchodovém srubu. Tam v zimě i při plném chodu kamen nebylo výjimkou, že se vám kouřilo od úst. Stavební konstrukce Kroka (tak srub pojmenovali hraničáři v roce 1938) nebyla zcela dokončená, opravné práce po válce byly přerušeny. Takže sice střecha nad hlavou měla 3,5 metru tloušťky, ale pracovními spárami bez potřebné izolace do srubu teklo. Uvnitř jsme museli nainstalovat soustavu van podvěšených pod stropem, do které se průsaky vody zachytávaly. Míst, kam by nekapalo, nebo kde vojenská postel nestála v kaluži, nebylo ve srubu mnoho. Ale ta atmosféra - ta byla naprosto neskutečná. Nicméně i my stárneme a už neplatí to, co před lety, když jsme začínali a nevadilo nám lehnout si na podlahu, pod hlavu si dát cihlu a zakrýt se kusem betonu. Provozní budova muzea, kde máme nyní zázemí, je ve srovnání s tím, co bylo dříve, pohádkovým luxusem. V podzemí jsou teploty od 10 do 4,5 °C. A to jsme pak za „teplo domova“ a čisté prostředí skutečně vděční.
A jak Boudaři tráví večery?
Večery se tráví především povídáním, které lidem hodně chybí, občas se objeví kytara, harmonika a ani se nám nechce jít spát. Máme si toho i po těch letech hodně co říct. A ujišťujeme se tak, že jsme se ještě úplně nezbláznili, že blázní ten svět kolem nás…
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
