Technici v bílých pracovních oděvech na začátku prezidentské besedy stáli před židlemi: napjatou atmosféru jako učitel rozetnul až Miloš Zeman: „Posaďte se," pokynul vlídně zaměstnancům Škodovky jako svým žákům.

Očekávaným překvapením ale bylo první setkání prezidenta republiky s nejnovější verzí nejluxusnějšího modelu Škodovky – superbem třetí generace.

K tomu došlo po krátké projížďce provozními halami závodu, kde se budoucí prezidentská limuzína teprve narodí.

Zeman se oproti Václavu Klausovi projevil jako velký zastánce české značky a do svého předchůdce na Pražském hradě, který preferoval vozidla z ciziny, si nezapomněl rýpnout.

„Celý model superbu byl nejenom postaven tady v Kvasinách, ale byl také vyvinut právě tady. Je to české auto, ve kterém má jezdit český prezident. Ať drncá nebo nedrncá. My budeme za prvé doufat, že poslední verze bude drncat o něco méně. Podle mě je to drncání způsobené nevalným stavem českých silnic.“

Speciální úpravy vozu prezident vyžadovat nebude, tak jako kdysi v pozici předsedy vlády, kdy si do Tatry 700 nechal na palubní desku namontovat popelník pocházející z trabanta.

„Budu pouze požadovat pohodlnější přední sedadlo s delším sedákem a více místa pro nohy pro mě i mého bodyguarda sedícího za mnou. Ochranka je taky člověk.“

Prezidentovy výroky v Královéhradeckém kraji:
O superbu: „Je to české auto, ve kterém má jezdit český prezident. Ať drncá nebo nedrncá. My budeme doufat, že poslední verze bude drncat o něco méně."
„Venku někteří mí názoroví oponenti pískali, pískotem se ale dorozumívají ptáci. Pokud jsme lidé, dorozumíváme se však spíše řečí, pokud možno češtinou."
„Lékaři říkají, že suché bílé víno snižuje hladinu cukru v krvi. Budu tento dar považovat za lék. Lék podaný nejenom z rukou lékaře, ale také starosty, je lék na moji cukrovku.
Rád bych tady v Rychnově vyjádřil hlubokou úctu Karlu Poláčkovi. Četl jsem od něj skoro vše. Představte si, že politici k vám přijdou se zachmuřenou až nenávistnou tváří a nedokáží se usmát. Maximálně se šklebí, ale škleb není úsměv. Právě Poláček nás učí laskavému humoru.
Jaroslav Hašek nás zase učí, jak použít sprosté slovo ve vhodný okamžik.