„Myslím si, že to je neuvěřitelné, co se nám podařilo,“ téměř nevěřícně se po víkendových závodech psích spřežení Cross Country Janovičky usmíval jejich ředitel Jaromír Hanuš, a připomněl okolnosti, které z ohroženého závodu nakonec udělaly parádní setkání musherů, jež přilákalo tradičně početné publikum.

„Ještě ve čtvrtek ve dvě hodiny odpoledne jsme nevěděli, jestli se do toho vůbec máme pustit. A pak začalo sypat. Nachumelil mokrý sníh, pak do toho začal foukat vítr, který v krizových lesních úsecích shodil další sníh ze stromů, skútry jsme to pak utáhli, do rána to krásně umrzlo, a na to napadlo dalších pět centimetrů prašanu. Takže trať dle názorů závodníků je nejlepší za posledních pět let,“ popsal vstřícnou tvář přírody, která jakoby četla skrytá přání musherů.

Pořadatelé z MC Metuje Červený Kostelec sebou pak ale museli při přípravě trati mrsknout. „To, co děláme jindy 14 dní, tak jsme teď zmákli za čtvrtek a za pátek. Sice jsme nespali, makalo se furt, ale dopadlo to,“ dodal Hanuš.

Vzhledem k okolnostem se trať pro letošní ročník ale rapidně změnila. Připravit za jeden den okruh v délce 32 kilometrů bylo nemožné, navíc v některých místech zůstaly popadané stromy, které nebyl čas odstraňovat. „Díky místnímu závodníkovi Martinu Ducháčovi, který to tady zná, jsme objevili jiné možnosti, a jsou to tak krásné terény, že uvažujeme o změně i pro příští roky,“ uvedl Jaromír Hanuš. Vyšší nadmořská výška, kudy nově pozměněná trať vedla, je navíc bohatší na sněhovou nadílku.

Na start se nakonec postavily tři desítky závodníků. Vzhledem k tomu, že závody na Janovičkách termínově sousedí se Šediváčkovým longem v Orlických horách, vzali to mnozí musheři jako přípravný předzávod.

Mezi běžkaři dorazil do cíle jako první místní borec Martin Ducháč. „Dvakrát jsem sebou pěkně bouchnul, musel jsem si pak rovnat hůlky,“ přiznal pády běžkař, který se svými dvěma tahouny dosahoval ve sjezdech z kopců rychlosti blížící se k 30km/hod.

Moderátor závodů Jiří Plšek byl zvědavý, jakou kdo má zásluhu na dosaženém čase - jestli je důležitější vytrvalost psího dvojspřeží nebo běžkařova fyzička: „Musíme mít natrénováno všichni tři - já ty kopce musím vydřít, vybruslit, pomáhat jim maximálně. Kdybych se nechal jenom táhnout, tak je utahám. Z těch kopců je to pak na nich - sjezdy jsou dlouhé a náročné, takže psy potřebuju mít relativně odpočaté,“ vysvětluje zákonitosti trati závodník.

Jiří Řezník