„Stalo se mi to po návratu z vojny, když jsem vypadl z okna. Nevím, co víc bych k tomu měl říct. Byla to bláznivá léta a prostě se to stalo. Už je to strašně dávno a upřímně, člověk se to snaží vytěsnit, všechny ty ošklivé věci jednoduše zapomenout. Ani si nevzpomínám, jaká byla moje první reakce," vypráví o své nelehké životní cestě kreslíř. J. Flekna ale svůj život rozhodně nevzdal, a i když začátky byly velmi těžké, rozhodl se proti nepřízni osudu bojovat s humorem. „Pro každého je to šok, obrovská změna nejenom myšlení, ale i těla. Poté, co překonáte nejhorší chvíle, začnou se objevovat i ty lepší," popisuje první okamžiky po úraze výtvarník, jemuž právě papír a tužka pomohly na jeho nelehké cestě. „Před úrazem jsem nemaloval. Všechno to začalo náhodou. Maminka mi tehdy donesla občanku, na kterou jsem se měl podepsat. No a já zjistil, že to neumím, což pro mě bylo jako kdybych neexistoval. Vyrobili mi tedy násadu na tužku a začali se mnou trénovat. Já ale psát nechtěl, a jak jsem to zkoušel, tak z toho vznikl první obrázek," vzpomíná Jiří Flekna.

Ten se dnes může pochlubit už více jak tři sta publikovanými kreslenými vtipy. Další hromadu jich má u sebe doma.

„Kolik? To já sám nevím," usmívá se muž, jehož pozitivní pohled na svět by mu mohla většina z nás jen závidět.

Slavnostní křest byl spojen s oslavou dvanáctých narozenin organizace Spokojený domov, která poskytuje mimo jiného osobní asistenci nebo odlehčovací služby a J. Fleknovi pomohla s vytvořením kalendáře. „Bez jejich služeb bych nemohl zůstat doma a musel bych jít do nějakého ústavu. Ke všemu mi zaměstnanci Spokojeného domova pomáhají při pořádání mých aktivit spojených s kreslením," neskrývá vděčnost výtvarník, jenž žije společně se svou sestrou. „Ta se o mě od smrti maminky stará, za což jí patří velké poděkování a obdiv. Bez ní by to taky nešlo," váží si lidí, které kolem sebe má Jiří Flekna.