Pytle s nepoužitelnými věcmi končí na smetišti

Co dělat s šatstvem, pro které už nemáte uplatnění? Dát ho do diakonie! Věta typická pro zdejší domácnosti některým doslova zhořkla. Před pár dny se totiž na Facebooku objevil snímek nákladního auta s nápisem Diakonie Broumov na skládce. Lidé se obávali, že odevzdávané oděvy končí na smetišti a že jejich snaha pomáhat potřebným přijde vniveč. Je to ale jinak.

Na skládce končí pouze věci, s kterými už se nedá nic dělat. Nikdo by je nenosil, ani se nedají recyklovat. Velký podíl na tom mají dvě skupiny lidí. To první jsou „lenoši“. Netřídí doma tak pečlivě a poctivě, jako ostatní, zpravidla do kontejnerů dají vše, co doma najdou. „Někdo to má nažehlené v komíncích, naprosto bez závad. A někdo tam nahází roztrhané věci. Zřejmě si myslí, že nám to pomůže. Bohužel ne, musí se to zlikvidovat na skládce,“ říká ředitel Diakonie Broumov Pavel Hendrichovský.

Poškozené oděvy odhozené do kontejneru na textil nikomu pomůžou. Jen výjimečně. Rozdrbané věci totiž nechce nikdo nosit. A problém je pak i s dalším využitím. „Z poničených bavlněných věcí jsme ještě schopni udělat čistící hadry, ale z ostatních už neuděláme nic. Pokud je například rozervaná bunda vyrobena z více materiálů, nedá se zpracovat ani na recyklaci. Skončí na skládce,“ vysvětluje Hendrichovský.

Předsudky a osočování kritiků z Facebooku důrazně odmítá. Autoři komentářů prý netuší, co všechno lidé do kontejnerů házejí. „Někteří občané si uklidí půdu, a protože by za odvoz toho haraburdí museli platit, radši to hodí do našich popelnic. Třeba i třicet let staré lyžáky. Co my ale s takovými věcmi máme dělat?“ ptá se Hendrichovský.

Někteří lidé se diakonie naopak zastávají. Vědí moc dobře, že v některých místech si lidé pletou kontejnery s popelnicemi. „V třídírnách odpadů posléze nalézáme celé hlavy od krav, celé ovce nebo vnitřnosti hospodářských zvířat. Tudíž, jestli Diakonie Broumov něco takového vyhazuje, měli bychom jí spíše přidat, než jí pranýřovat,“ napsal na Facebook jeden z čtenářů.

Dobře vytříděný pytel s prádlem často přijde vniveč i kvůli zdánlivým drobnostem. „Stačí jedna plesnivá věc a načuchne od toho v pytli všechno. Plísně se nezbavíte, nikdo takové věci pochopitelně nechce. Takže opět zbývá jen skládka,“ tvrdí ředitel organizace, která existuje už pětadvacet let a kde v současnosti denně zpracovávají průměrně kolem 25 tun textilu.

Ale ani v domácnosti správně roztříděné věci nemusí skončit ve správných rukách. Největší rizikem jsou plné kontejnery, tedy momenty než si pro textil přijede svozový vůz. Lidé by si mohli pytle schovat u sebe doma, a počkat až budou kontejnery prázdné. Zpravidla je ale položí vedle. „Naženou se k tomu nepřizpůsobiví občané, z pytle s padesáti kily ošacení si vezmou tři kila a zbytek tam nechají poházený. My to sice posbíráme, ale mnohdy už je to nepoužitelné, protože to mezitím zmokne, lidé po tom šlapou a podobně,“ poukazuje ředitel.

Opakují se také případy, kdy vandalové vlezou přímo do kontejneru, pytle z něj vyhází ven, vezmou si jen malou část a zbytek opět nechají poházený po ulici.

Za skládku samozřejmě musí diakonie platit. „Likvidace nepoužitelných věcí nás stojí sto tisíc měsíčně, bez dopravy. To je velká spousta peněz, které pak chybí jinde. Mohli bychom třeba přidat na mzdách,“ zdůrazňuje Pavel Hendrichovský.

Lidé by se ale neměli nechat odradit a měli by třídit i nadále. A co nejvíc. Diakonie dokáže smysluplně využít až 90 procent textilu. „Když totiž hodíte staré, ale použitelné oblečení do běžného směsného odpadu, tak za jeho odvoz na skládku stejně někdo musí zaplatit. V tomto případě je to město z vašich poplatků za svoz odpadu. A naopak, když dobře vytřídíte oblečení, plasty, sklo, papír nebo kovy, tak za ně město naopak peníze dostává,“ dodává krajský zastupitel a poslanec Martin Jiránek (Piráti) z Trutnova.

Diakonie sbírá materiál po celém Česku prostřednictvím 800 kontejnerů. Například jen v Náchodě lidé loni odevzdali do kontejnerů 70 tun textilu, ve Dvoře Králové nad Labem 65 tun. Sváží ho do ruční třídírny v Broumově. Vytříděný textil je rozesílán jako materiální pomoc lidem v České republice, východní Evropě a v zemích třetího světa, zejména v Africe.