V úmyslu má vybudovat v bývalé budově chladového hospodářství první České centrum architektury. To by tak nebylo v Praze, ale v dvoutisícové krkonošské obci Rudníku. S někdejším slavným pivovarem, který zažil největší rozmach za éry rodinné firmy Kluge na přelomu 19. a 20. století, má také další záměry. „Prostorové kapacity bývalého nejmodernějšího pivovaru v Čechách nám dávají možnost propagovat architekturu, územní plánování a stavbu měst v severovýchodním regionu. Česká republika je jediná země vyspělé evropské civilizace, která nemá centrum architektury. To, že takové centrum není v Praze, je naše národní ostuda,“ říká Smutný.

Pražský architekt a galerista Jiří Kučera vrací podobu domu v Rudníku, z něhož byla za socialismu škola, ubytovna pro zemědělce, jídelna, dílny, byty, kanceláře. Původně to byl hostinec se sálem pro plesy a divadelní představení s noblesními okny s půlkru
Historický hostinec a ubytovna kombajnérů ukrývala tajemství

V úmyslu má vybudovat v bývalé budově chladového hospodářství první České centrum architektury. To by tak nebylo v Praze, ale v dvoutisícové krkonošské obci Rudníku. S někdejším slavným pivovarem, který zažil největší rozmach za éry rodinné firmy Kluge na přelomu 19. a 20. století, má také další záměry. „Prostorové kapacity bývalého nejmodernějšího pivovaru v Čechách nám dávají možnost propagovat architekturu, územní plánování a stavbu měst v severovýchodním regionu. Česká republika je jediná země vyspělé evropské civilizace, která nemá centrum architektury. To, že takové centrum není v Praze, je naše národní ostuda,“ říká Smutný.

„V Rakousku má regionální centrum architektury každá spolková země. Propagují kvalitní architekturu a veřejný prostor a výsledky těchto aktivit jsou čitelné. Doufáme, že to bude výzva pro Prahu. Politika architektury nemá žádnou podporu státu jako v jiných zemích. Do propagace architektury, kvalitní architektury především veřejných staveb náš stát neinvestuje. Proto budeme drobnými kroky podporovat prezentaci kvalitní architektury a urbanismu a také krajinářské architektury a územního plánování, a v rámci našich možností pořádat výstavy či přednášky,“ dodává.

Areál koupí od holandské firmy

Atelier Ilex design pod vedením architekta Josefa Smutného je správcem historického areálu pivovaru. Snaží se dezolátní kulturní památku zachránit a odkoupit. Areál v Rudníku je stále ve vlastnictví současného holandského majitele, firmy DC Capital. „Deset let nikdo neměl zájem pivovar koupit. Někteří potenciální zájemci požadovali před nákupem pivovaru zbavit areál památkové ochrany. Pro nás architekty je revitalizace pivovaru výzva. Myslíme si, že nás čeká rozsáhlá diskuse o vstupu současné architektury a současných potřeb do historických objektů,“ tvrdí pražský architekt.

Kamenný kříž v Rudníku byl zničený po druhé světové válce.
Kříž s naříkající dívkou od knížete Schwarzenberga vypátrali pod zemí

Ilex desing jako budoucí kupující splatil v lednu zálohovou platbu, ale prodejní proces zastavil na několik měsíců problém jménem covid-19. „Proces prodeje doprovázejí společné aktivity směřující k revitalizaci a oživení prostor, které mohou být užívány. Ilex design je v současné době správcem celého areálu a pro současného vlastníka zajištuje využívání areálu do momentu samotného prodeje a převodu nemovitosti,“ vysvětluje aktuální vlastnickou situaci Josef Smutný.

V administrativním objektu, rekonstruovaném před deseti lety původním majitelem, vznikl již počátkem tohoto roku po drobných úpravách pronajímatelný prostor pro kanceláře a ubytování. Správcům se podařilo opravit vzácný krov párníku a přístupnou polovinu střechy chladného hospodářství.

Historická část drží jen silou vůle

Stav historického renesančního objektu je podle něj tragický. „Veškeré dřevěné konstrukce jsou silně napadeny dřevomorkou, a reálně je lze pouze spálit na místě, aby se nerozšířila dále. Cihly v konstrukci zdí jsou promočené a promrzlé, historická část drží jen silou vůle a mocnosti historického zdiva. Technicky není možné tyto konstrukce jakkoli dále využít. Právě proto se 30 let nikdo nepustil do oprav, protože se všichni obávali jakékoli debaty s památkáři,“ popisuje architekt Smutný situaci.

Pomník je zpět. Se starým i novým obsahem
Z torza je opět památník

„Historie se opakuje. Ale je nutné připomenout, že objekt má dobře zachovaný životopis od dob Kateřiny z Valdštejna, ale nemá zaznamenanou žádnou historickou stopu posledních 70 let. Je to smutný příběh, který končí tím, že v roce 1992 byl areál zapsán jako kulturní památka a od té doby chátrá. Bohužel tento příběh vypovídá o tom, jak moc si nevážíme práce našich předků, a jak moc nejsme schopni pečovat o naši zem a krajinu,“ zdůrazňuje.

Dezolátní stav areálu vymezuje správcům stávající možnosti využití. „Proto budeme a můžeme využívat pouze staticky stabilní objekty, tedy budovu penzionu a budovu chladného hospodářství. Tato pevná a výjimečná budova bude prvotním předmětem našeho zájmu v dalších stavebních zásazích. Ostatní budovy budeme postupně stabilizovat,“ přibližuje.

Veřejný kulturní prostor

Za zásadní považuje využití a otevření všech prostor, které to umožňují. „Dalším souběžným krokem má být postupná úprava ploch navazujících na veřejný prostor návsi, které by měly být upraveny ve spolupráci se sousedy a obcí Rudník, a budou koncipovány jako určitý kulturní prostor,“ doplňuje.

V dalších letech bude pražský architekt se svým týmem připravovat a projednávat architektonické studie a projektovou dokumentaci na finální úpravy celého areálu.

Rudničtí bezprostředně zareagovali na bleskovou povodeň v Olomouckém kraji a plně naložená hasičská dodávka odvezla do Oskavy dezinfekci, krumpáče, hrábě, lopaty, rukavice, kolečka, košťata a další materiál. Pomůžou také obcím Královéhradeckého kraje.
Rudník si dobře pamatuje na solidaritu při povodních, teď ji oplácí

„Vzhledem k historickým hodnotám objektů a jejich dezolátnímu stavu musí architekti nalézt cestu a formu budoucích stavebních zákroků a vstupů současné architektonické vrstvy do historického prostoru v takto dezolátním stavu. Pevně věříme, že dogmatický památkářský přístup, který v minulých třiceti letech zlikvidoval nemalé množství zásadních historických objektů v celém českém prostoru, skončil. O tom svědčí i naše pozitivní zkušenosti s odpovědným pracovníkem NPÚ při projednávání námi navrhovaných základních stavebních úprav,“ analyzuje situaci Josef Smutný.